CzeCEP - Luke - 11

11:1  Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“

11:2  Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

11:3  Náš denní chléb nám dávej každého dne.

11:4  A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

11:5  Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,

11:6  protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘

11:7  On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘

11:8  Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje.

11:9  A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.

11:10  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

11:11  Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?

11:12  Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?

11:13  Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!“

11:14  Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.

11:15  Někteří z nich však řekli: „Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.“

11:16  Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.

11:17  Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.

11:18  Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.

11:19  Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.

11:20  Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

11:21  Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.

11:22  Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.

11:23  Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

11:24  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘

11:25  Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.

11:26  Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“

11:27  Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“

11:28  Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.“

11:29  Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.

11:30  Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

11:31  Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.

11:32  Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.

11:33  Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.

11:34  Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.

11:35  Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.

11:36  Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“

11:37  Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.

11:38  Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.

11:39  Ale Pán mu řekl: „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.

11:40  Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?

11:41  Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.

11:42  Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.

11:43  Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.

11:44  Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“

11:45  Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: „Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!“

11:46  On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.

11:47  Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.

11:48  Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.

11:49  Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,

11:50  aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,

11:51  od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.

11:52  Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“

11:53  Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,

11:54  činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.