CzeCEP - Luke - 7

7:1  Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.

7:2  Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.

7:3  Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.

7:4  Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal;

7:5  neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl.“

7:6  Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.

7:7  Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.

7:8  Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, pak jde; jinému ‚pojď sem‘, pak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, pak to udělá.“

7:9  Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“

7:10  Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.

7:11  Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí.

7:12  Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.

7:13  Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“

7:14  Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“

7:15  Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.

7:16  Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid“.

7:17  A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.

7:18  O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich

7:19  a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

7:20  Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

7:21  A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.

7:22  Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

7:23  A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

7:24  Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: „Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?

7:25  Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

7:26  Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.

7:27  To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘

7:28  Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.

7:29  A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.

7:30  Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.

7:31  Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?

7:32  Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,‘

7:33  Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: ‚Je posedlý.‘

7:34  Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘

7:35  Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“

7:36  Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.

7:37  V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje,

7:38  s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.

7:39  Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“

7:40  Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ -

7:41  „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.

7:42  Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“

7:43  Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“

7:44  Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

7:45  Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.

7:46  Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.

7:47  Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“

7:48  Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“

7:49  Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“

7:50  A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“