CzeCEP - Luke - 14

14:1  Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.

14:2  Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.

14:3  Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“

14:4  Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.

14:5  Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?“

14:6  Na to mu nedovedli dát odpověď.

14:7  Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:

14:8  „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:

14:9  ‚Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.

14:10  Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: ‚Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.

14:11  Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:12  Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.

14:13  Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.

14:14  Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

14:15  Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“

14:16  Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.

14:17  Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘

14:18  A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘

14:19  Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘

14:20  Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

14:21  Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘

14:22  A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.‘

14:23  Pán řekl služebníkovi: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.

14:24  Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

14:25  Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:

14:26  „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.

14:27  Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.

14:28  Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?

14:29  Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.

14:30  ‚To je ten člověk‘, řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘

14:31  Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?

14:32  Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.

14:33  Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

14:34  Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?

14:35  Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“