CzeCEP - Luke - 22

22:1  Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.

22:2  Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.

22:3  Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.

22:4  Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.

22:5  Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.

22:6  Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

22:7  Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.

22:8  Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“

22:9  Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“

22:10  Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:

22:11  ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘

22:12  A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“

22:13  Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

22:14  Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.

22:15  Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.

22:16  Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“

22:17  Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.

22:18  Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“

22:19  Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“

22:20  A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

22:21  „Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.

22:22  Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“

22:23  A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

22:24  Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.

22:25  Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.

22:26  Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.

22:27  Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

22:28  A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.

22:29  Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

22:30  abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“

22:31  „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.

22:32  Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“

22:33  Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“

22:34  Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“

22:35  Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“

22:36  Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.

22:37  Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“

22:38  Oni mu řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“

22:39  Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.

22:40  Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

22:41  Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:

22:42  „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.“

22:43  Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.

22:44  Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

22:45  Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.

22:46  Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

22:47  Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.

22:48  Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“

22:49  Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“

22:50  A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.

22:51  Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím.“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

22:52  Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.

22:53  Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“

22:54  Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.

22:55  Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.

22:56  A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“

22:57  Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“

22:58  Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“

22:59  Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“

22:60  Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.

22:61  Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“

22:62  Vyšel ven a hořce se rozplakal.

22:63  Muži, kteří Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho;

22:64  zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“

22:65  A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.

22:66  Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:

22:67  „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte.

22:68  Položím-li otázku já vám, neodpovíte.

22:69  Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“

22:70  Tu mu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“

22:71  Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“