CzeCEP - Luke - 1

1:1  I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,

1:2  jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,

1:3  rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,

1:4  abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

1:5  Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.

1:6  Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.

1:7  Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.

1:8  Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,

1:9  připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.

1:10  Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.

1:11  Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.

1:12  Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.

1:13  Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

1:14  Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

1:15  Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.

1:16  A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;

1:17  sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“

1:18  Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku.“

1:19  Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.

1:20  Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“

1:21  Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě

1:22  Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.

1:23  Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.

1:24  Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:

1:25  „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

1:26  Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

1:27  k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

1:28  Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“

1:29  Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.

1:30  Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.

1:31  Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

1:32  Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

1:33  Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“

1:34  Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“

1:35  Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

1:36  Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.

1:37  Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“

1:38  Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

1:39  V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.

1:40  Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.

1:41  Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým

1:42  a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.

1:43  Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?

1:44  Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.

1:45  A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“

1:46  Maria řekla: „Duše má velebí Pána

1:47  a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

1:48  že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,

1:49  že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno

1:50  a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.

1:51  Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;

1:52  vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,

1:53  hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

1:54  Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,

1:55  jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.“

1:56  Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

1:57  Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.

1:58  A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

1:59  Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.

1:60  Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“

1:61  Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“

1:62  Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.

1:63  On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.

1:64  Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.

1:65  Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.

1:66  Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

1:67  Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:

1:68  „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid

1:69  a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,

1:70  jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;

1:71  zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,

1:72  slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,

1:73  na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,

1:74  abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu

1:75  jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.

1:76  A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

1:77  a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,

1:78  pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,

1:79  aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“

1:80  Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.