CzeB21 - Deuteronomy - 32

32:1  Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výroky úst mých.

32:2  Kéž se mé naučení lije jako déšť, kéž se jak rosa snáší moje řeč, kéž je jak sprška pro zeleň a jako liják bylině.

32:3  Jméno Hospodinovo totiž provolám – chvalte velebnost našeho Boha!

32:4  On je Skála! Jeho dílo je dokonalé, všechny jeho cesty pravé jsou. Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen, on je spravedlivý a upřímný!

32:5  Jeho nesynové se ale zvrhli, zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod.

32:6  Takhle se Hospodinu odplácíte, lide nerozumný a nemoudrý? Copak on není tvůj Otec a Stvořitel, který tě učinil a upevnil?

32:7  Na dávné dny si teď vzpomeň, na léta všech pokolení myslete. Svého otce ptej se, poučí tě, svých stařešinů a poví ti:

32:8  Když Nejvyšší usazoval národy, lidské syny když rozmístil na zemi, dle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil.

32:9  Hospodinův lid je jeho dědictví, Jákob je jeho vlastní pozemek.

32:10  V pouštní krajině ho našel, v pustině divé, kvílící. Obklopil jej a pečoval o něj, jak oko v hlavě chránil jej.

32:11  Jako když orlice bdí nad hnízdem a vznáší se nad svými mladými, křídly rozpjatými v pádu chytí je a dál je nese na svých perutích.

32:12  Hospodin sám je takto provázel, žádný cizí bůh nebyl s ním!

32:13  Dovedl svůj lid na výšiny země, úrodou pole aby sytil se. Medem ze skály je napájel, olejem ze skály přetvrdé,

32:14  smetanou od krav i mlékem koz. Těmi nejlepšími jehňaty je sytil, berany i kozly z Bášanu, pšeničnou moukou nejvybranější; i víno rudých hroznů směl jsi pít!

32:15  Ješurun ale ztučněl, zbujněl. Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses! Opustil Boha, jenž učinil jej, Skálu své spásy potupil.

32:16  Cizími bohy popouzeli Boha, ohavnostmi jej dráždili.

32:17  Obětovali ďáblům, a ne Bohu, těm novým bohům, jež nikdy neznali, těm, co až nedávno se objevili – vaši otcové je neměli!

32:18  Zbavil ses Skály, která zplodila tě, na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl.

32:19  Hospodin to viděl! Odmítl je, na své syny a dcery dostal zlost.

32:20  Řekl: „Svou tvář před nimi ukryji a uvidím, jak dopadnou! Zvrácené pokolení – to jsou oni, synové, kteří věrnost neznají.

32:21  Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím.

32:22  Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy!

32:23  Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím.

32:24  Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed!

32:25  V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách!

32:26  Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím.

32:27  Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!‘“

32:28  Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost.

32:29  S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou.

32:30  Jak to, že jeden jich honí tisíce a dva jich obrátí deset tisíc na útěk? To museli být svou Skálou prodáni, musel je vydat Hospodin!

32:31  Jejich skála přece není jak Skála naše, to mohou naši nepřátelé dosvědčit!

32:32  Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti.

32:33  Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší.

32:34  „Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných?

32:35  Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!“

32:36  Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je.

32:37  Zeptá se: „Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali?

32:38  Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem!

32:39  Prohlédněte – já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit – z mé ruky vás nikdo nevyrve!

32:40  Svou ruku pozvedám k nebi a přísahám: Jakože žiji navěky,

32:41  jakmile čepel svého meče zostřím, má ruka právo uchopí! Vykonám pomstu nad svými nepřáteli, těm, kdo mě nenávidí, odplatím.

32:42  Své šípy opiji jejich krví, můj meč se jejich masem nasytí, krví padlých i zajatých, hlavami nepřátel a jejich vůdci.“

32:43  Jásejte, národy, tak jako jeho lid! On jistě pomstí krev služebníků svých, vykoná pomstu nad svými protivníky, od krve očistí svou zem i lid.

32:44  Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, syn Nunův.

32:45  A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli,

32:46  řekl jim: „Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona.

32:47  To slovo pro vás vůbec není plané – vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit.“

32:48  Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

32:49  „Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele.

32:50  Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu.

32:51  To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost.

32:52  Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš.“