CzeB21 - Mark - 4

4:1  Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu

4:2  a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:

4:3  „Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

4:4  A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

4:5  Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.

4:6  Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.

4:7  Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu.

4:8  Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“

4:9  Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

4:10  Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství.

4:11  „Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

4:12  aby ‚hleděli a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“

4:13  Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím?

4:14  Rozsévač rozsévá Slovo.

4:15  Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto.

4:16  Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají,

4:17  ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají.

4:18  Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo,

4:19  ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

4:20  A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“

4:21  Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen?

4:22  Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo.

4:23  Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“

4:24  Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno.

4:25  Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“

4:26  Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem.

4:27  Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak.

4:28  Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.

4:29  A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“

4:30  Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?

4:31  Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.

4:32  Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“

4:33  Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět.

4:34  Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.

4:35  Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“

4:36  Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky.

4:37  Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.

4:38  On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“

4:39  Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.

4:40  „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“

4:41  Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“