CzeB21 - Mark - 12

12:1  Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.

12:2  Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice.

12:3  Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou.

12:4  Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili.

12:5  A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.

12:6  Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘

12:7  Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘

12:8  Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.

12:9  Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.

12:10  Nečetli jste snad Písmo? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným.

12:11  Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘“

12:12  Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

12:13  Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

12:14  Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?

12:15  Máme platit, nebo ne?“ On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“

12:16  Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.

12:17  „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

12:18  Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho:

12:19  „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka.

12:20  Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka.

12:21  Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí.

12:22  Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena.

12:23  Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“

12:24  Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

12:25  Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.

12:26  A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?

12:27  On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

12:28  Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“

12:29  Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný.

12:30  Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘

12:31  Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“

12:32  Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj.

12:33  A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“

12:34  Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

12:35  Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

12:36  Vždyť sám David řekl v Duchu svatém: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

12:37  Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.

12:38  Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na náměstích,

12:39  sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích

12:40  a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

12:41  Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně.

12:42  Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák).

12:43  Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice.

12:44  Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“