CzeB21 - Mark - 6

6:1  Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.

6:2  Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?

6:3  Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali.

6:4  Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“

6:5  A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.

6:6  Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

6:7  Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy

6:8  a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;

6:9  ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.

6:10  „Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete.

6:11  Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“

6:12  A tak šli a vyzývali lidi k pokání.

6:13  Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

6:14  Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“

6:15  Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“

6:16  Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“

6:17  Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.

6:18  Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“

6:19  Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.

6:20  Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.

6:21  Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.

6:22  Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“

6:23  Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“

6:24  Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.

6:25  A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“

6:26  Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.

6:27  Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení

6:28  a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.

6:29  Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

6:30  Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.

6:31  Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.

6:32  Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.

6:33  Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.

6:34  Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.

6:35  Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli.

6:36  „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“

6:37  Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli.

6:38  „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“

6:39  Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.

6:40  Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,

6:41  vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,

6:42  a tak se všichni najedli do sytosti.

6:43  Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.

6:44  A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

6:45  Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.

6:46  A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.

6:47  Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.

6:48  Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.

6:49  Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.

6:50  Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“

6:51  Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.

6:52  Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.

6:53  A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.

6:54  Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.

6:55  Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.

6:56  Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.