CzeCEP - Job - 17

17:1  Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.

17:2  Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.

17:3  Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?

17:4  Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.

17:5  Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.

17:6  Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.

17:7  Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.

17:8  Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.

17:9  Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.

17:10  Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.

17:11  Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.

17:12  Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.

17:13  I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.

17:14  Jámě řeknu: ‚Tys můj otec‘, červům: ‚Matko má, má sestro.‘

17:15  Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?

17:16  Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“