CzeCEP - Job - 36

36:1  Elíhú dále pokračoval slovy:

36:2  „Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci.

36:3  Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost,

36:4  neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí.

36:5  Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem.

36:6  Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu.

36:7  Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni.

36:8  Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení,

36:9  oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení,

36:10  otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili do ničemností.

36:11  Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta.

36:12  Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost.

36:13  Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá.

36:14  Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva.

36:15  Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.

36:16  To on tě odládá z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti.

36:17  Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud.

36:18  Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty.

36:19  Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu?

36:20  Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst.

36:21  Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení.

36:22  Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu?

36:23  Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: ‚Jednáš podle‘?

36:24  Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.

36:25  Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.

36:26  Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný.

36:27  Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění,

36:28  když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka.

36:29  Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku?

36:30  Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře.

36:31  Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm.

36:32  Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka.

36:33  Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.