CzeCEP - Job - 11

11:1  Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

11:2  „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?

11:3  Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?

11:4  Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘

11:5  Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,

11:6  prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.

11:7  Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,

11:8  jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?

11:9  Její míra je delší než země, širší nežli moře.

11:10  Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?

11:11  Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti - a srozuměn není.

11:12  Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?

11:13  Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,

11:14  jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,

11:15  tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,

11:16  zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.

11:17  Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.

11:18  Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.

11:19  Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,

11:20  kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“