CzeCEP - Job - 12

12:1  Jób na to odpověděl:

12:2  „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!

12:3  Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví?

12:4  Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.

12:5  Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!

12:6  Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.

12:7  Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,

12:8  poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.

12:9  Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila

12:10  a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.

12:11  Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?

12:12  Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?

12:13  Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.

12:14  Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.

12:15  Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.

12:16  U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.

12:17  Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,

12:18  pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,

12:19  kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody,

12:20  odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,

12:21  opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,

12:22  odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,

12:23  pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,

12:24  bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,

12:25  aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.