CzeCEP - Job - 37

37:1  Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.

37:2  Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.

37:3  Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.

37:4  Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.

37:5  Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:

37:6  sněhu velí: ‚Padej na zem‘ a dešti: ‚Ať prší‘, a déšť padá v mocných proudech.

37:7  Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:

37:8  Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;

37:9  vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;

37:10  svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;

37:11  oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,

37:12  a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;

37:13  užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.

37:14  Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.

37:15  Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?

37:16  Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?

37:17  Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,

37:18  dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?

37:19  Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.

37:20  Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?

37:21  Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.

37:22  Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;

37:23  avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.

37:24  Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce.“