CzeCEP - Job - 32

32:1  Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.

32:2  Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.

32:3  Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.

32:4  Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.

32:5  Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.

32:6  Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: „Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.

32:7  Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.

32:8  Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.

32:9  Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.

32:10  Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.

32:11  Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.

32:12  Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.

32:13  Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.‘

32:14  Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. -

32:15  Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.

32:16  Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.

32:17  Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.

32:18  Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.

32:19  Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.

32:20  Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.

32:21  Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;

32:22  nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.