CzeCEP - Job - 4

4:1  Na to navázal Elífaz Témanský slovy:

4:2  „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?

4:3  Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,

4:4  tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.

4:5  Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.

4:6  Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?

4:7  Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?

4:8  Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.

4:9  Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.

4:10  Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.

4:11  Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.

4:12  Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;

4:13  při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,

4:14  přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,

4:15  když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.

4:16  Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:

4:17  ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘

4:18  Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,

4:19  tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadnějši než mola.

4:20  Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.

4:21  Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.