CzeCEP - Job - 41

41:1  Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.

41:2  Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?

41:3  Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.

41:4  Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.

41:5  Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?

41:6  Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.

41:7  Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,

41:8  dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;

41:9  jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.

41:10  Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,

41:11  z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,

41:12  z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,

41:13  jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,

41:14  v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,

41:15  laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,

41:16  jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.

41:17  Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,

41:18  meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.

41:19  Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,

41:20  šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,

41:21  kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.

41:22  Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,

41:23  způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,

41:24  nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.

41:25  Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.

41:26  Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem.“