CzeCEP - Job - 20

20:1  Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

20:2  „Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.

20:3  Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.

20:4  Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,

20:5  že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?

20:6  I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,

20:7  navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: ‚Kde je?‘

20:8  Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.

20:9  Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.

20:10  Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.

20:11  I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.

20:12  Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,

20:13  kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,

20:14  jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.

20:15  Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.

20:16  Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.

20:17  Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka.

20:18  Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat.

20:19  Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.

20:20  V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.

20:21  Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.

20:22  Při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.

20:23  Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne sprškou šípů.

20:24  Bude prchat před železnou zbrojí a postřelí ho bronzový luk.

20:25  Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky.

20:26  Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.

20:27  Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu.

20:28  Víno z jeho domu se nepřestěhuje jinam, rozplyne se v den Božího hněvu.

20:29  To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví.