CzeCEP - Job - 31

31:1  „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?

31:2  Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin?

31:3  Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností?

31:4  Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?

31:5  Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí,

31:6  ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost.

31:7  Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,

31:8  ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.

31:9  Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,

31:10  ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.

31:11  Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,

31:12  byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.

31:13  Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,

31:14  co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?

31:15  Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?

31:16  Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději

31:17  a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -

31:18  ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,

31:19  jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,

31:20  jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,

31:21  jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,

31:22  ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.

31:23  Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.

31:24  Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: ‚V tebe doufám‘,

31:25  jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,

31:26  jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,

31:27  a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal,

31:28  i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.

31:29  Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -

31:30  vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,

31:31  lidé z mého stanu si nestěžovali: ‚Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti‘,

31:32  cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,

31:33  jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,

31:34  že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.

31:35  Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.

31:36  Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.

31:37  O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.

31:38  Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,

31:39  jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,

31:40  ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí.“ Zde končí Jóbova slova.