CzeCEP - Job - 29

29:1  Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:

29:2  „Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil,

29:3  kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,

29:4  jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem,

29:5  kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď,

29:6  kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje.

29:7  Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo,

29:8  mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,

29:9  velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,

29:10  hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.

29:11  Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,

29:12  že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.

29:13  Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.

29:14  Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.

29:15  Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou,

29:16  ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,

29:17  bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.

29:18  Říkal jsem: ‚Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.

29:19  Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.

29:20  Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.‘

29:21  Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;

29:22  po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.

29:23  Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.

29:24  Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.

29:25  Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé.