CzeCEP - Job - 30

30:1  Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.

30:2  K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?

30:3  Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,

30:4  trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.

30:5  Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;

30:6  musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,

30:7  hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,

30:8  bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.

30:9  A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;

30:10  hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.

30:11  Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.

30:12  Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,

30:13  rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.

30:14  Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.

30:15  Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.

30:16  A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.

30:17  V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.

30:18  Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;

30:19  jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.

30:20  Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.

30:21  Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.

30:22  Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.

30:23  Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.

30:24  Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.

30:25  Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?

30:26  Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.

30:27  Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.

30:28  Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.

30:29  Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.

30:30  Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.

30:31  Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících.“