CzeCEP - Job - 10

10:1  Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.

10:2  Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.

10:3  K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?

10:4  Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?

10:5  Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,

10:6  že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?

10:7  Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.

10:8  Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš.

10:9  Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach.

10:10  Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit?

10:11  Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi,

10:12  nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.

10:13  Ale ve svém srdci ukryls toto - bylo to tvým úmyslem, to vím - :

10:14  že proti mě budeš ve střehu, jestliže zhřeším, že nenecháš bez trestu můj přečin.

10:15  Běda mně, kdybych byl svévolně jednal! Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám, hanbou přesycen vidím své pokoření.

10:16  Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil, svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.

10:17  Stavěl bys proti mně nové svědky, stupňoval své roztrpčení na mě, vystřídaly by se u mne celé voje.

10:18  Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna! Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.

10:19  Byl bych, jako bych nikdy nebyl, byl bych nesen ze života matky k hrobu.

10:20  Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,

10:21  dřív než půjdu tam, odkud návratu není, do země temnot a šeré smrti,

10:22  do země temné jak mračno, do šera smrti, kde není řádu, kde záblesk svítání je jako mračno.“