CzeCEP - Job - 9

9:1  Jób na to odpověděl:

9:2  „Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?

9:3  Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.

9:4  On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?

9:5  On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;

9:6  zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.

9:7  Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,

9:8  sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,

9:9  on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.

9:10  Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.

9:11  Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.

9:12  Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘

9:13  Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.

9:14  Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?

9:15  Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.

9:16  A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.

9:17  Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,

9:18  ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.

9:19  Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?

9:20  I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.

9:21  Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.

9:22  Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.

9:23  A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.

9:24  Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?

9:25  Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,

9:26  prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.

9:27  Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,

9:28  hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.

9:29  Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?

9:30  I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,

9:31  přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.

9:32  On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.

9:33  Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.

9:34  Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.

9:35  Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.