CzeCEP - Job - 16

16:1  Jób na to odpověděl:

16:2  „Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením.

16:3  Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš?

16:4  Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou.

16:5  Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast.

16:6  Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím?

16:7  Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost.

16:8  Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje.

16:9  Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.

16:10  Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.

16:11  Bůh mně dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků.

16:12  Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem.

16:13  Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem.

16:14  Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr.

16:15  Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil.

16:16  Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti,

16:17  ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí.

16:18  Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu!

16:19  Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.

16:20  Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.

16:21  Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.

16:22  Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.