CzeB21 - Job - 27

27:1  A Job pokračoval ve své promluvě:

27:2  „Při Bohu živém, který mi upřel právo, při Všemohoucím, jenž naplnil mě trpkostí,

27:3  přísahám, že dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí Boží dýchání,

27:4  nevypustím ze rtů žádnou podlost, nebudu mluvit jazykem falešným.

27:5  V žádném případě vám nedám za pravdu, své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu.

27:6  Trvám na své nevině – té se nepustím, po celý život mám čisté svědomí!

27:7  Kéž by mí protivníci byli odhaleni jako zlosyni a ti, kdo mě napadají, jako zločinci!

27:8  Copak má bezbožný nějakou naději, když ho Bůh zabíjí, obírá o duši?

27:9  Copak Bůh vyslyší jeho volání, když na něj přijde soužení?

27:10  Copak je Všemohoucí jeho rozkoší? Volá snad k Bohu bez ustání?

27:11  Poučil jsem vás o Božím jednání, o Všemohoucím jsem nic netajil.

27:12  Vždyť jste to všichni sami viděli – proč tedy mluvíte takové nesmysly:

27:13  ‚Takový osud dává Bůh ničemům, dědictví, jež Všemohoucí svěřuje tyranům.

27:14  I kdyby měl spoustu dětí, všechny čeká meč, chlebem jeho ratolesti nenasytí se.

27:15  Pozůstalé po něm pohřbí mor, nebudou oplakáváni od svých vdov.

27:16  I kdyby stříbra jak prachu nakupil, i kdyby šatů jak bláta navršil,

27:17  spravedlivý oblékne si, co on hromadil, jeho stříbro po něm zdědí nevinný.

27:18  Jak pavouk buduje si svůj dům, je ale chatrný jak chýše hlídačů.

27:19  Ulehne jako boháč, a je to naposled; když oči otevře, nic mu nezbude.

27:20  Hrůzy ho postihnou jako povodeň, uprostřed noci ho vichr odnese.

27:21  Východní vítr ho odnese kdovíkam, odvane ho daleko z jeho domova.

27:22  Vrhne se na něj beze vší lítosti, právě když bude chtít před ním utéci.

27:23  Posměšně zatleská mu svýma rukama, s pískotem vyžene ho z jeho domova.‘“