CzeBKR - John - 10

10:1  Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

10:2  Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

10:3  Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

10:4  A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

10:5  Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.

10:6  To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

10:7  Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.

10:8  Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.

10:9  Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

10:10  Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.

10:11  Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

10:12  Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

10:13  Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

10:14  Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.

10:15  Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

10:16  A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

10:17  Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

10:18  Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.

10:19  Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

10:20  A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

10:21  Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

10:22  Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

10:23  I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

10:24  Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

10:25  Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

10:26  Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

10:27  Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

10:28  A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

10:29  Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

10:30  Já a Otec jedno jsme.

10:31  Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

10:32  Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

10:33  Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

10:34  Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

10:35  Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,

10:36  Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

10:37  Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

10:38  Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

10:39  Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.

10:40  I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.

10:41  I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

10:42  A mnozí tam uvěřili v něho.