CzeBKR - John - 12

12:1  Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

12:2  I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním.

12:3  Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

12:4  Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

12:5  Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

12:6  To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

12:7  Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to.

12:8  Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

12:9  Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

12:10  Radili se pak přední kněží {biskupové}, aby i Lazara zamordovali.

12:11  Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

12:12  Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

12:13  Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský.

12:14  I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

12:15  Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě.

12:16  Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili.

12:17  Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých.

12:18  Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

12:19  Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm.

12:20  Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

12:21  Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

12:22  Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi.

12:23  A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

12:24  Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

12:25  Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

12:26  Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.

12:27  Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

12:28  Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

12:29  Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

12:30  Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

12:31  Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

12:32  A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

12:33  (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

12:34  Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

12:35  Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

12:36  Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

12:37  A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho,

12:38  Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno?

12:39  Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl:

12:40  Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

12:41  To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm.

12:42  A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování.

12:43  Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

12:44  Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal.

12:45  A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

12:46  Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

12:47  A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět.

12:48  Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

12:49  Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

12:50  A vím, že přikázaní jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.