CzeB21 - Luke - 17

17:1  Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.

17:2  Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.

17:3  Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

17:4  Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

17:5  Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“

17:6  „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.

17:7  Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘?

17:8  Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘?

17:9  Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?

17:10  Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“

17:11  Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.

17:12  Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál

17:13  a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

17:14  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.

17:15  Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.

17:16  Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

17:17  „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?

17:18  Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“

17:19  Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

17:20  Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně.

17:21  Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“

17:22  Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.

17:23  Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte.

17:24  Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.

17:25  Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

17:26  Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:

17:27  Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.

17:28  Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli,

17:29  ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.

17:30  Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

17:31  Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

17:32  Pamatujte na Lotovu ženu!

17:33  Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová.

17:34  Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán.

17:35  [36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“

17:37  „Kde, Pane?“ zeptali se ho. „Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.