DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Malachi

Chapter 1

1:1  The burden of the word of the Lord to Israel by the hand of Malachi.

1:1  The burden of the word of the Lord to Israel by Malachi.

1:1  Výnos. Slovo Hospodinovo o Izraeli skrze Malachiáše.

1:1  Ortel slova Hospodinova nad Izraelem skrze Malachiáše.

1:1  Výnos. Hospodinovo slovo k Izraeli prostřednictvím Malachiáše.

1:1  Břímě slova Hospodinova proti Izraelovi skrze Malachiáše.

1:1  The burden of the word of the LORD to Israel by Malachi.

1:1  An oracle: the word of the Lord to Israel by Malachi.

1:1  The burden of the word of the LORD to Israel by Malachi.

1:1  Onus verbi Domini ad Israël in manu Malachiæ.

1:2  I have loved you, saith the Lord: and you have said: Wherein hast thou loved us? Was not Esau brother to Jacob, saith the Lord, and I have loved Jacob,

1:2  I have loved you, saith the Lord. Yet ye say, Wherein hast thou loved us? Was not Esau Jacob’s brother? saith the Lord: yet I loved Jacob,

1:2  „Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Vy však se ptáte: ‚Kde je důkaz, že náš miluješ?‘ Což nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval,

1:2  Miluji vás, praví Hospodin. „Jak nás miluješ?“ ptáte se. Neměl snad Jákob bratra Ezaua? praví Hospodin. Jákoba jsem si zamiloval,

1:2  ⌈Zamiloval jsem si⌉ vás, praví Hospodin. Ptáte se: Jak jsi nám prokázal lásku? Což nebyl Ezau Jákobův bratr, je Hospodinův výrok, a přece jsem si Jákoba zamiloval,

1:2  Miluji vás, praví Hospodin, vy pak říkáte: V čem nás miluješ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův? praví Hospodin. A však jsem miloval Jákoba.

1:2  I have loved you, saith the LORD. Yet ye say, In what hast thou loved us? [Was] not Esau Jacob's brother? saith the LORD: yet I loved Jacob,

1:2  "I have loved you," says the Lord. Yet you say, "How have you loved us?" "Wasn't Esau Jacob's brother?" says the Lord, "Yet I loved Jacob;

1:2  I have loved you, said the LORD. Yet you say, Wherein have you loved us? Was not Esau Jacob's brother? said the LORD: yet I loved Jacob,

1:2  Dilexi vos, dicit Dominus, et dixistis : In quo dilexisti nos ? Nonne frater erat Esau Jacob ? dicit Dominus : et dilexi Jacob,

1:3  But have hated Esau? and I have made his mountains a wilderness, and given his inheritance to the dragons of the desert.

1:3  And I hated Esau, and laid his mountains and his heritage waste for the dragons of the wilderness.

1:3  Ezaua však nenávidím. Proto jsem obrátil v poušť jeho hory, jeho dědictví v step pro šakaly.“

1:3  ale Ezaua jsem zavrhl. Hory jsem mu obrátil v pustinu a jeho dědictví jsem nechal pouštním šakalům.

1:3  ale Ezaua jsem nenáviděl. Proměnil jsem jeho hory v pustinu a jeho dědictví jsem dal stepním šakalům.

1:3  Ezau pak měl jsem v nenávisti; protož zanechal jsem hor jeho pustých, a dědictví jeho drakům pouště.

1:3  And I hated Esau, and laid his mountains and his heritage waste for the dragons of the wilderness.

1:3  but Esau I hated, and made his mountains a desolation, and gave his heritage to the jackals of the wilderness."

1:3  And I hated Esau, and laid his mountains and his heritage waste for the dragons of the wilderness.

1:3  Esau autem odio habui, et posui montes ejus in solitudinem, et hæreditatem ejus in dracones deserti.

1:4  But if Edom shall say: We are destroyed, but we will return and build up what hath been destroyed: thus saith the Lord of hosts: They shall build up, and I will throw down: and they shall be called the borders of wickedness, and the people with whom the Lord is angry for ever.

1:4  Whereas Edom saith, We are impoverished, but we will return and build the desolate places; thus saith the Lord of hosts, They shall build, but I will throw down; and they shall call them, The border of wickedness, and, The people against whom the Lord hath indignation for ever.

1:4  Říká-li Edóm: „Jsme zničeni, avšak na troskách budeme znovu stavět“, praví Hospodin zástupů toto: „Jen ať si stavějí, já budu bořit.“ I nazvou je územím zvůle, lidem, na který Hospodin navěky zanevřel hněvu.

1:4  Edom si může říci: „Byli jsme poraženi, ale znovu vystavíme trosky.“ Hospodin zástupů však praví: Jen ať si stavějí, já budu bořit! Bude se jim říkat „Země zkaženosti“ a „Lid, na nějž se Hospodin hněvá navěky“.

1:4  Když Edóm prohlašuje: Jsme pobořeni, ale znovu postavíme ⌈to, co bylo v troskách,⌉ Hospodin zástupů praví toto: Ať si stavějí, já budu bořit. Nazvou je územím ničemnosti, lidem, na němž je Hospodinovo rozhořčení navěky.

1:4  Řekne-li Idumejská země: Ochuzeniť jsme, ale navrátíme se zase, a vystavíme místa pustá, takto praví Hospodin zástupů: Oni nechť stavějí, a já budu bořiti. I budou je nazývati pomezím bezbožnosti a lidem, na nějž hněviv bude Hospodin až na věky.

1:4  Whereas Edom saith, We are impoverished, but we will return and build the desolate places; thus saith the LORD of hosts, They shall build, but I will throw down; and they shall call them, The border of wickedness, and, The people against whom the LORD hath indignation for ever.

1:4  Whereas Edom says, "We are beaten down, but we will return and build the waste places;" thus says the Lord of hosts, "They shall build, but I will throw down; and men will call them 'The Wicked Land,' even the people against whom the Lord shows wrath forever."

1:4  Whereas Edom said, We are impoverished, but we will return and build the desolate places; thus said the LORD of hosts, They shall build, but I will throw down; and they shall call them, The border of wickedness, and, The people against whom the LORD has indignation for ever.

1:4  Quod si dixerit Idumæa : Destructi sumus, sed revertentes ædificabimus quæ destructa sunt : hæc dicit Dominus exercituum : Isti ædificabunt, et ego destruam : et vocabuntur termini impietatis, et populus cui iratus est Dominus usque in æternum.

1:5  And your eyes shall see: and you shall say: The Lord be magnified upon the border of Israel.

1:5  And your eyes shall see, and ye shall say, The Lord will be magnified from the border of Israel.

1:5  Na vlastní oči to spatříte a řeknete sami: „Hospodin je veliký i za pomezím Izraele.“

1:5  Uvidíte to na vlastní oči a tehdy řeknete: „Hospodin je veliký i mimo izraelské území!“

1:5  Vaše oči to uvidí a řeknete: Hospodin je veliký i za územím Izraele.

1:5  Což oči vaše uzří, a vy díte: Veleben buď Hospodin po pomezích Izraelských.

1:5  And your eyes shall see, and ye shall say, The LORD will be magnified from the border of Israel.

1:5  Your eyes will see, and you will say, "The Lord is great-even beyond the border of Israel!"

1:5  And your eyes shall see, and you shall say, The LORD will be magnified from the border of Israel.

1:5  Et oculi vestri videbunt, et vos dicetis : Magnificetur Dominus super terminum Israël.

1:6  The son honoureth the father, and the servant his master: if then I be a father, where is my honour? and if I be a master, where is my fear: saith the Lord of hosts.

1:6  A son honoureth his father, and a servant his master: if then I be a father, where is mine honour? and if I be a master, where is my fear? saith the Lord of hosts unto you, O priests, that despise my name. And ye say, Wherein have we despised thy name?

1:6  Syn ctí svého otce a služebník svého pána. „Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno. Ptáte se: ‚Čím zlehčujeme tvé jméno?‘

1:6  Syn má v úctě svého otce a služebník svého pána. Jsem-li tedy otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou? praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem. „Jak pohrdáme tvým jménem?“ ptáte se.

1:6  Syn ctí otce a otrok svého pána. Jestliže jsem otec, kde je ⌈úcta ke mně?⌉ Jestliže jsem Pán, kde je ⌈bázeň přede mnou?⌉ -- praví Hospodin zástupů vám kněžím, kteří opovrhujete mým jménem. Ptáte se: Jak opovrhujeme tvým jménem?

1:6  Syn ctí otce, a služebník pána svého. Protož jestližeť jsem já otec, kdež jest čest má? A jestliže jsem pán, kde jest bázeň má? Vám to mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteříž sobě zlehčujete jméno mé. A však říkáte: V čem zlehčujeme jméno tvé?

1:6  A son honoreth [his] father, and a servant his master: if then I [am] a father, where [is] my honor? and if I [am] a master, where [is] my fear? saith the LORD of hosts to you, O priests, that despise my name. And ye say, In what have we despised thy name?

1:6  "A son honors his father, and a servant his master. If I am a father, then where is my honor? And if I am a master, where is the respect due me? Says the Lord of hosts to you, priests, who despise my name. You say, 'How have we despised your name?'

1:6  A son honors his father, and a servant his master: if then I be a father, where is my honor? and if I be a master, where is my fear? said the LORD of hosts to you, O priests, that despise my name. And you say, Wherein have we despised your name?

1:6  Filius honorat patrem, et servus dominum suum. Si ergo pater ego sum, ubi est honor meus ? et si Dominus ego sum, ubi est timor meus ? dicit Dominus exercituum. Ad vos, o sacerdotes, qui despicitis nomen meum, et dixistis : In quo despeximus nomen tuum ?

1:7  To you, O priests, that despise my name, and have said: Wherein have we despised thy name? You offer polluted bread upon my altar, and you say: Wherein have we polluted thee? In that you say: The table of the Lord is contemptible.

1:7  Ye offer polluted bread upon mine altar; and ye say, Wherein have we polluted thee? In that ye say, The table of the Lord is contemptible.

1:7  Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb a ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím, že říkáte, že Hospodinův stůl není třeba brát vážně.

1:7  Tak, že na můj oltář přinášíte poskvrněný chléb. „Jak tě poskvrňujeme?“ ptáte se. Tak, že říkáte: „Na Hospodinově stole nezáleží.“

1:7  Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb. Ptáte se: Čím tě poskvrňujeme? Tím, že říkáte: Hospodinovým stolem je možno pohrdat.

1:7  Kteříž přinášejíce na oltář můj obět poškvrněnou, říkáte: Čímž jsme tě poškvrnili? Tím, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest.

1:7  Ye offer polluted bread upon my altar? and ye say, In what have we polluted thee? In that ye say, The table of the LORD [is] contemptible.

1:7  You offer polluted bread on my altar. You say, 'How have we polluted you?' In that you say, 'The Lord's table contemptible.'

1:7  You offer polluted bread on my altar; and you say, Wherein have we polluted you? In that you say, The table of the LORD is contemptible.

1:7  Offertis super altare meum panem pollutum, et dicitis : In quo polluimus te ? in eo quod dicitis : Mensa Domini despecta est.

1:8  If you offer the blind for sacrifice, is it not evil? and if you offer the lame and the sick, is it not evil? offer it to thy prince, if he will be pleased with it, or if he will regard thy face, saith the Lord of hosts.

1:8  And if ye offer the blind for sacrifice, is it not evil? and if ye offer the lame and sick, is it not evil? offer it now unto thy governor; will he be pleased with thee, or accept thy person? saith the Lord of hosts.

1:8  Když přivádíte k oběti slepé zvíře, to není nic zlého? Když přivádíte kulhavé a nemocné, to není nic zlého? Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě, praví Hospodin zástupů.

1:8  Když k oběti přinášíte slepé zvíře, copak to není špatně? Když přinášíte chromé a churavé, copak to není špatně? Jen to zkus nabídnout svému vladaři, jestli se mu tím zalíbíš a zahrne tě přízní, praví Hospodin zástupů.

1:8  Když přinášíte ⌈k oběti⌉ slepé zvíře, což to není zlé? Když přinášíte chromé a nemocné, což to není zlé? Jen to přines svému místodržiteli! Zdalipak si tě oblíbí, zdalipak tě milostivě přijme? -- praví Hospodin zástupů.

1:8  Nebo když přivodíte slepé k obětování, což to není nic zlého? A když přivodíte chromé aneb nemocné, což to není nic zlého? Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li mu se tím, a přijme-li tvář tvou, praví Hospodin zástupů.

1:8  And if ye offer the blind for sacrifice, [is it] not evil? and if ye offer the lame and sick, [is it] not evil? offer it now to thy governor; will he be pleased with thee, or accept thy person? saith the LORD of hosts.

1:8  When you offer the blind for sacrifice, isn't that evil? And when you offer the lame and sick, isn't that evil? Present it now to your governor! Will he be pleased with you? Or will he accept your person?" says the Lord of hosts.

1:8  And if you offer the blind for sacrifice, is it not evil? and if you offer the lame and sick, is it not evil? offer it now to your governor; will he be pleased with you, or accept your person? said the LORD of hosts.

1:8  Si offeratis cæcum ad immolandum, nonne malum est ? et si offeratis claudum et languidum, nonne malum est ? offer illud duci tuo, si placuerit ei, aut si susceperit faciem tuam, dicit Dominus exercituum.

1:9  And now beseech ye the face of God, that he may have mercy on you, (for by your hand hath this been done,) if by any means he will receive your faces, saith the Lord of hosts.

1:9  And now, I pray you, beseech God that he will be gracious unto us: this hath been by your means: will he regard your persons? saith the Lord of hosts.

1:9  Tak tedy proste Boha o shovívavost, aby se nad námi smiloval. Vlastní rukou jste to činívali. Cožpak mohu někoho z vás přijmout? praví Hospodin zástupů.

1:9  Jen si zkoušejte naklonit si Boha, aby se nad vámi slitoval – jenže s tímhle v rukách? Projeví svou přízeň komukoli z vás? praví Hospodin zástupů.

1:9  Nuže, jen si hledejte přízeň Boha, aby se nad vámi smiloval! Toho se mu od vás dostalo -- cožpak vás milostivě přijme? -- praví Hospodin zástupů.

1:9  A protož nyní kořtež se tváři Boha silného, aby nám milost učinil. Ale když to z rukou vašich jest, přijme-liž kterého z vás oblíčej? praví Hospodin zástupů.

1:9  And now, I pray you, beseech God that he will be gracious to us: this hath been by your means: will he regard your person? saith the LORD of hosts.

1:9  "Now, please entreat the favor of God, that he may be gracious to us. With this, will he accept any of you?" says the Lord of hosts.

1:9  And now, I pray you, beseech God that he will be gracious to us: this has been by your means: will he regard your persons? said the LORD of hosts.

1:9  Et nunc deprecamini vultum Dei ut misereatur vestri (de manu enim vestra factum est hoc), si quomodo suscipiat facies vestras, dicit Dominus exercituum.

1:10  Who is there among you, that will shut the doors, and will kindle the fire on my altar gratis? I have no pleasure in you, saith the Lord of hosts: and I will not receive a gift of your hand.

1:10  Who is there even among you that would shut the doors for nought? neither do ye kindle fire on mine altar for nought. I have no pleasure in you, saith the Lord of hosts, neither will I accept an offering at your hand.

1:10  Kéž by se mezi vámi našel někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky jsem si neoblíbil.

1:10  Kdyby tak někdo z vás zavřel vrata, aby se můj oltář darmo nezapaloval! Nelíbíte se mi, praví Hospodin zástupů; o oběti z vašich rukou nestojím!

1:10  Kéž by tak někdo z vás zavřel dveře, abyste nadarmo nezapalovali oheň na mém oltáři! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, ani přídavnou oběť od vás si neoblíbím.

1:10  Anobrž kdo jest mezi vámi, aby zavřel dvéře, aneb zapálil na oltáři mém darmo? Nemámť v vás žádné líbosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší.

1:10  Who [is there] even among you that would shut the doors [for nought]? neither do ye kindle [fire] on my altar for naught. I have no pleasure in you, saith the LORD of hosts, neither will I accept an offering at your hand.

1:10  "Oh that there were one among you who would shut the doors, that you might not kindle fire on my altar in vain! I have no pleasure in you," says the Lord of hosts, "neither will I accept an offering at your hand.

1:10  Who is there even among you that would shut the doors for nothing? neither do you kindle fire on my altar for nothing. I have no pleasure in you, said the LORD of hosts, neither will I accept an offering at your hand.

1:10  Quis est in vobis qui claudat ostia, et incendat altare meum gratuito ? non est mihi voluntas in vobis, dicit Dominus exercituum, et munus non suscipiam de manu vestra.

1:11  For from the rising of the sun even to the going down, my name is great among the Gentiles, and in every place there is sacrifice, and there is offered to my name a clean oblation: for my name is great among the Gentiles, saith the Lord of hosts.

1:11  For from the rising of the sun even unto the going down of the same my name shall be great among the Gentiles; and in every place incense shall be offered unto my name, and a pure offering: for my name shall be great among the heathen, saith the Lord of hosts.

1:11  Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů.

1:11  Vždyť mé jméno je veliké mezi národy od východu slunce až na západ – tam všude budou mému jménu přinášet kadidlo a čisté oběti. Ano, mé jméno je veliké mezi národy, praví Hospodin zástupů.

1:11  Neboť od východu slunce až na západ velké bude mé jméno mezi národy a na každém místě bude přinášeno kadidlo mému jménu a čistá přídavná oběť, neboť mé jméno je velké mezi národy, praví Hospodin zástupů.

1:11  Nebo od východu slunce až na západ jeho veliké bude jméno mé mezi národy, a na všelikém místě kadění přinášíno bude jménu mému, a obět čistá. Veliké zajisté jméno mé bude mezi národy, praví Hospodin zástupů,

1:11  For from the rising of the sun even to the setting of the same, my name [shall be] great among the Gentiles; and in every place incense [shall be] offered to my name, and a pure offering: for my name [shall be] great among the heathen, saith the LORD of hosts.

1:11  For from the rising of the sun even to the going down of the same, my name is great among the nations, and in every place incense will be offered to my name, and a pure offering: for my name is great among the nations," says the Lord of hosts.

1:11  For from the rising of the sun even to the going down of the same my name shall be great among the Gentiles; and in every place incense shall be offered to my name, and a pure offering: for my name shall be great among the heathen, said the LORD of hosts.

1:11  Ab ortu enim solis usque ad occasum, magnum est nomen meum in gentibus, et in omni loco sacrificatur : et offertur nomini meo oblatio munda, quia magnum est nomen meum in gentibus, dicit Dominus exercituum.

1:12  And you have profaned it in that you say: The table of the Lord is defiled: and that which is laid thereupon is contemptible with the fire that devoureth it.

1:12  But ye have profaned it, in that ye say, The table of the Lord is polluted; and the fruit thereof, even his meat, is contemptible.

1:12  Ale vy je znesvěcujete, když říkáte, že Panovníkův stůl je možno poskvrňovat, a to, co je na něm, obětovaný pokrm, není třeba brát vážně.

1:12  Vy ho však znesvěcujete, když říkáte: „Stůl Páně je možné poskvrnit; na pokrmu na něm obětovaném nezáleží.“

1:12  Ale vy ho znesvěcujete, když říkáte: Panovníkův stůl je poskvrněný, ⌈jeho ovocem, jeho potravou je možno pohrdat.⌉

1:12  Ačkoli vy ho poškvrňujete, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest, a což kladeno bývá na něj, že jest chaterný pokrm.

1:12  But ye have profaned it, in that ye say, The table of the LORD [is] polluted; and the fruit of it, [even] his provision, is contemptible.

1:12  "But you profane it, in that you say, 'The Lord's table is polluted, and its fruit, even its food, is contemptible.'

1:12  But you have profaned it, in that you say, The table of the LORD is polluted; and the fruit thereof, even his meat, is contemptible.

1:12  Et vos polluistis illud in eo quod dicitis : Mensa Domini contaminata est, et quod superponitur contemptibilis est, cum igne qui illud devorat.

1:13  And you have said: Behold of our labour, and you puffed it away, saith the Lord of hosts, and you brought in of rapine the lame, and the sick, and brought in an offering: shall I accept it at your hands, saith the Lord?

1:13  Ye said also, Behold, what a weariness is it! and ye have snuffed at it, saith the Lord of hosts; and ye brought that which was torn, and the lame, and the sick; thus ye brought an offering: should I accept this of your hand? saith the Lord.

1:13  Říkáte: ‚Ach, nač se trápit?‘ a vše odbýváte, praví Hospodin zástupů. Přinášíte, co bylo vzato násilím, kulhavé i nemocné přinášíte jako obětní dar. Což si mohu oblíbit, co je z vaší ruky? praví Hospodin.

1:13  Říkáte také: „Proč se dřít!“ a frkáte své posměšky, praví Hospodin zástupů. Přinášíte ukradené, chromé a churavé kusy a nabízíte mi je za oběť – copak to mohu z vašich rukou přijmout? praví Hospodin.

1:13  Říkáte také: Hle, jak otravné! -- a ošklíbáte se nad tím, praví Hospodin zástupů. Přinášíte ukradené, chromé a nemocné; to přinášíte jako přídavnou oběť. Takovou oběť mám od vás se zalíbením přijmout? -- praví Hospodin.

1:13  Říkáte také: Ach, větší práce, ješto byste to zdmýchnouti mohli, praví Hospodin zástupů. Nebo přinášíte to, což jest vydřeno, a chromé i nemocné, přinášejíce dar. To-liž mám přijímati z ruky vaší? praví Hospodin.

1:13  Ye said also, Behold, what a weariness [is it]! and ye have snuffed at it, saith the LORD of hosts; and ye brought [that which was] torn, and the lame, and the sick; thus ye brought an offering: should I accept this from your hand? saith the LORD.

1:13  You say also, 'Behold, what a weariness it is!' and you have sniffed at it," says the Lord of hosts; "and you have brought that which was taken by violence, the lame, and the sick; thus you bring the offering. Should I accept this at your hand?" says the Lord.

1:13  You said also, Behold, what a weariness is it! and you have snuffed at it, said the LORD of hosts; and you brought that which was torn, and the lame, and the sick; thus you brought an offering: should I accept this of your hand? said the LORD.

1:13  Et dixistis : Ecce de labore, et exsufflastis illud, dicit Dominus exercituum : et intulistis de rapinis claudum et languidum, et intulistis munus : numquid suscipiam illud de manu vestra ? dicit Dominus.

1:14  Cursed is the deceitful man that hath in his flock a male, and making a vow offereth in sacrifice that which is feeble to the Lord: for I am a great King, saith the Lord of hosts, and my name is dreadful among the Gentiles.

1:14  But cursed be the deceiver, which hath in his flock a male, and voweth, and sacrificeth unto the Lord a corrupt thing: for I am a great King, saith the Lord of hosts, and my name is dreadful among the heathen.

1:14  Buď proklet chytrák, jenž má ve svém stádu samce, a složí-li slib, obětuje Panovníku zvíře vykleštěné. Neboť já jsem velkký Král, praví Hospodin zástupů, mé jméno budí mezi pronárody bázeň.“

1:14  Prokletý je pokrytec, který má ve stádu samce, slíbí ho Pánu, ale pak obětuje nějaký pochroumaný kus. Vždyť já jsem veliký Král, praví Hospodin zástupů, a mé jméno je obávané mezi národy!

1:14  Proklet buď ten, kdo jedná lstivě -- má ve svém stádu samce, učiní slib, ale obětuje Panovníkovi poškozené -- neboť jsem velký král, praví Hospodin zástupů, mé jméno vzbuzuje bázeň mezi národy.

1:14  Anobrž zlořečený jest fortelný, kterýž maje v svém stádě samce, činí slib, a obětuje Pánu to, což jest churavého. Nebo král veliký já jsem, praví Hospodin zástupů, a jméno mé jest hrozné mezi národy.

1:14  But cursed [be] the deceiver, who hath in his flock a male, and voweth, and sacrificeth to the Lord a corrupt thing: for I [am] a great King, saith the LORD of hosts, and my name [is] dreadful among the heathen.

1:14  "But the deceiver is cursed, who has in his flock a male, and vows, and sacrifices to the Lord a blemished thing; for I am a great King," says the Lord of hosts, "and my name is awesome among the nations."

1:14  But cursed be the deceiver, which has in his flock a male, and vows, and sacrifices to the LORD a corrupt thing: for I am a great King, said the LORD of hosts, and my name is dreadful among the heathen.

1:14  Maledictus dolosus qui habet in grege suo masculum, et votum faciens immolat debile Domino : quia rex magnus ego, dicit Dominus exercituum, et nomen meum horribile in gentibus.

Chapter 2

2:1  And now, O ye priests, this commandment is to you.

2:1  And now, O ye priests, this commandment is for you.

2:1  Nuže, kněží, je o vás rozhodnuto takto:

2:1  Teď tedy, kněží, varování pro vás:

2:1  A nyní o vás kněžích je tento příkaz:

2:1  A tak nyní k vám přikázání to, ó kněží.

2:1  And now, O ye priests, this commandment [is] for you.

2:1  "Now, you priests, this commandment is for you.

2:1  And now, O you priests, this commandment is for you.

2:1  Et nunc ad vos mandatum hoc, o sacerdotes.

2:2  If you will not hear, and if you will not lay it to heart, to give glory to my name, saith the Lord of hosts: I will send poverty upon you, and will curse your blessings, yea I will curse them, because you have not laid it to heart.

2:2  If ye will not hear, and if ye will not lay it to heart, to give glory unto my name, saith the Lord of hosts, I will even send a curse upon you, and I will curse your blessings: yea, I have cursed them already, because ye do not lay it to heart.

2:2  „Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, že máte oslavovat mé jméno, praví Hospodin zástupů, stihnu vás kletbou a vaše žehnání prokleji. A již jsem je proklel, neboť si to k srdci neberete.

2:2  Jestliže neposlechnete a nerozhodnete se vzdávat čest mému jménu, praví Hospodin zástupů, sešlu na vás prokletí a prokleji i vaše žehnání. A už jsem je také proklel, protože jste si to nevzali k srdci.

2:2  Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali slávu mému jménu, praví Hospodin zástupů, pošlu na vás kletbu a vaše požehnání ⌈změním v kletbu.⌉ Ano, již jsem ho změnil v kletbu, protože si to neberete k srdci.

2:2  Neuposlechnete-li a nesložíte-li v srdci, abyste dali slávu jménu mému, praví Hospodin zástupů, zajisté že pošli na vás zlořečenství, a zlořečiti budu požehnáním vašim. Anobrž již jsem zlořečil každému z nich, nebo jste nikoli nesložili toho v srdci.

2:2  If ye will not hear, and if ye will not lay [it] to heart, to give glory to my name, saith the LORD of hosts, I will even send a curse upon you, and I will curse your blessings; yes, I have cursed them already, because ye do not lay [it] to heart.

2:2  If you will not listen, and if you will not lay it to heart, to give glory to my name," says the Lord of hosts, "then will I send the curse on you, and I will curse your blessings. Indeed, I have cursed them already, because you do not lay it to heart.

2:2  If you will not hear, and if you will not lay it to heart, to give glory to my name, said the LORD of hosts, I will even send a curse on you, and I will curse your blessings: yes, I have cursed them already, because you do not lay it to heart.

2:2  Si nolueritis audire, et si nolueritis ponere super cor, ut detis gloriam nomini meo, ait Dominus exercituum, mittam in vos egestatem, et maledicam benedictionibus vestris, et maledicam illis, quoniam non posuistis super cor.

2:3  Behold, I will cast the shoulder to you, and will scatter upon your face the dung of your solemnities, and it shall take you away with it.

2:3  Behold, I will corrupt your seed, and spread dung upon your faces, even the dung of your solemn feasts; and one shall take you away with it.

2:3  Hle, obořím se na vaše potomstvo, vmetu vám do tváře výměty, výměty z vašich svátečních obětí. Vynesou vás i s nimi.

2:3  Hle, potrestám vaše potomky a vám vmetu lejna do tváří, lejna vašich svátečních obětí, aby vás s nimi vynesli!

2:3  Hle, okřiknu vaše potomstvo, rozmetám výměty na vaši tvář, výměty z vašich svátečních obětí, a odstraní vás spolu s nimi.

2:3  Aj, já pokazím vám to, což nasejete, a vkydnu lejno na tváře vaše, lejno obětí vašich, tak že vás zachvátí k sobě.

2:3  Behold, I will corrupt your seed, and spread dung upon your faces, [even] the dung of your solemn feasts; and [one] shall take you away with it.

2:3  Behold, I will rebuke your seed, and will spread dung on your faces, even the dung of your feasts; and you will be taken away with it.

2:3  Behold, I will corrupt your seed, and spread dung on your faces, even the dung of your solemn feasts; and one shall take you away with it.

2:3  Ecce ego projiciam vobis brachium, et dispergam super vultum vestrum stercus solemnitatum vestrarum, et assumet vos secum.

2:4  And you shall know that I sent you this commandment, that my covenant might be with Levi, saith the Lord of hosts.

2:4  And ye shall know that I have sent this commandment unto you, that my covenant might be with Levi, saith the Lord of hosts.

2:4  Věděli jste to, vždyť jsem vám poslal toto rozhodnutí: Chci mít smlouvu s Lévim, praví Hospodin zástupů.

2:4  Tehdy poznáte, že jsem vám poslal toto varování, aby byla zachována má smlouva s Levim, praví Hospodin zástupů.

2:4  I poznáte, že jsem vám poslal tento příkaz, aby byla upevněna má smlouva s Lévim, praví Hospodin zástupů.

2:4  Nebo víte, že jsem poslal k vám přikázaní to, aby byla stálá smlouva s Léví, praví Hospodin zástupů.

2:4  And ye shall know that I have sent this commandment to you, that my covenant might be with Levi, saith the LORD of hosts.

2:4  You will know that I have sent this commandment to you, that my covenant may be with Levi," says the Lord of hosts.

2:4  And you shall know that I have sent this commandment to you, that my covenant might be with Levi, said the LORD of hosts.

2:4  Et scietis quia misi ad vos mandatum istud, ut esset pactum meum cum Levi, dicit Dominus exercituum.

2:5  My covenant was with him of life and peace: and I gave him fear: and he feared me, and he was afraid before my name.

2:5  My covenant was with him of life and peace; and I gave them to him for the fear wherewith he feared me, and was afraid before my name.

2:5  Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu toto: bázeň, aby žil v mé bázni a děsil se mého jména.

2:5  Má smlouva s ním byla smlouvou života a pokoje. Jemu jsem uložil, aby žil v bázni, a on mě ctil a před mým jménem se chvěl strachy.

2:5  Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu je k bázni. Bál se mě a děsil se před mým jménem.

2:5  Smlouva má byla s ním života a pokoje, a dal jsem jemu to pro bázeň; nebo se bál mne, a pro jméno mé potřín byl.

2:5  My covenant was with him of life and peace; and I gave them to him [for] the fear with which he feared me, and was afraid before my name.

2:5  "My covenant was with him of life and peace; and I gave them to him that he might be reverent toward me; and he was reverent toward me, and stood in awe of my name.

2:5  My covenant was with him of life and peace; and I gave them to him for the fear with which he feared me, and was afraid before my name.

2:5  Pactum meum fuit cum eo vitæ et pacis : et dedi ei timorem, et timuit me, et a facie nominis mei pavebat.

2:6  The law of truth was in his mouth, and iniquity was not found in his lips: he walked with me in peace, and in equity, and turned many away from iniquity.

2:6  The law of truth was in his mouth, and iniquity was not found in his lips: he walked with me in peace and equity, and did turn many away from iniquity.

2:6  Zákon pravdy byl v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo; chodil se mnou pokojně a bezelstně a mnohé odvrátil od nepravosti.

2:6  V jeho ústech byl zákon pravdy, na rtech se mu neobjevilo žádné bezpráví. Žil se mnou v pokoji a v poctivosti a mnohé odvrátil od jejich vin.

2:6  Pravdivý zákon byl v jeho ústech, zvrácenost nebyla nalezena na jeho rtech, v pokoji a podle práva chodil se mnou a mnohé odvrátil od provinění.

2:6  Zákon pravdy byl v ústech jeho, a nepravost nebyla nalezena ve rtech jeho, v pokoji a upřímosti chodil se mnou, a mnohé odvrátil od nepravosti.

2:6  The law of truth was in his mouth, and iniquity was not found in his lips: he walked with me in peace and equity, and turned many away from iniquity.

2:6  The law of truth was in his mouth, and unrighteousness was not found in his lips. He walked with me in peace and uprightness, and turned many away from iniquity.

2:6  The law of truth was in his mouth, and iniquity was not found in his lips: he walked with me in peace and equity, and did turn many away from iniquity.

2:6  Lex veritatis fuit in ore ejus, et iniquitas non est inventa in labiis ejus : in pace et in æquitate ambulavit mecum, et multos avertit ab iniquitate.

2:7  For the lips of the priests shall keep knowledge, and they shall seek the law at his mouth: because he is the angel of the Lord of hosts.

2:7  For the priest’s lips should keep knowledge, and they should seek the law at his mouth: for he is the messenger of the Lord of hosts.

2:7  Vždyť rty kněze střeží poznání; z jeho úst se vyhledává zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů.

2:7  Ano, rty kněze mají střežit poznání a z jeho úst se má čerpat poučení, neboť je poslem Hospodina zástupů.

2:7  Neboť rty kněze uchovávají poznání a z jeho úst se vyhledává poučení, neboť je poslem Hospodina zástupů.

2:7  Nebo rtové kněze mají ostříhati umění, a na zákon doptávati se z úst jeho; posel zajisté Hospodina zástupů jest.

2:7  For the priest's lips should keep knowledge, and they should seek the law at his mouth: for he [is] the messenger of the LORD of hosts.

2:7  For the priest's lips should keep knowledge, and they should seek the law at his mouth; for he is the messenger of the Lord of hosts.

2:7  For the priest's lips should keep knowledge, and they should seek the law at his mouth: for he is the messenger of the LORD of hosts.

2:7  Labia enim sacerdotis custodient scientiam, et legem requirent ex ore ejus, quia angelus Domini exercituum est.

2:8  But you have departed out of the way, and have caused many to stumble at the law: you have made void the covenant of Levi, saith the Lord of hosts.

2:8  But ye are departed out of the way; ye have caused many to stumble at the law; ye have corrupted the covenant of Levi, saith the Lord of hosts.

2:8  Vy jste však z této cesty sešli, mnohé jste přivedli k tomu, že klopýtli o zákon, porušili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů.

2:8  Vy jste však z té cesty sešli a svým učením jste mnohé srazili! Porušili jste Leviho smlouvu, praví Hospodin zástupů.

2:8  Vy jste se však odvrátili od cesty, mnohé jste poučením přivedli k pádu, zkazili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů.

2:8  Vy pak sešli jste s cesty, byli jste příčinou mnohým, aby činili proti zákonu; zrušili jste smlouvu Levítskou, praví Hospodin zástupů.

2:8  But ye have departed out of the way; ye have caused many to stumble at the law; ye have corrupted the covenant of Levi, saith the LORD of hosts.

2:8  But you have turned aside out of the way. You have caused many to stumble in the law. You have corrupted the covenant of Levi," says the Lord of hosts.

2:8  But you are departed out of the way; you have caused many to stumble at the law; you have corrupted the covenant of Levi, said the LORD of hosts.

2:8  Vos autem recessistis de via, et scandalizastis plurimos in lege : irritum fecistis pactum Levi, dicit Dominus exercituum.

2:9  Therefore have I also made you contemptible, and base before all people, as you have not kept my ways, and have accepted persons in the law.

2:9  Therefore have I also made you contemptible and base before all the people, according as ye have not kept my ways, but have been partial in the law.

2:9  Proto i já jsem způsobil, že jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty a při výkladu zákona straníte osobám.“

2:9  Proto vás také vydám pohrdání a přede všemi lidmi vás ponížím, protože nedbáte na mé cesty a při výkladu zákona nejste nestranní.

2:9  Také já jsem vás učinil opovrženými a poníženými před vším lidem, tak jako jste vy nezachovávali mé cesty a při poučení jste stranili lidem.

2:9  Pročež i já také vydal jsem vás v potupu a v nevážnost všemu lidu, jakož vy v ničemž neostříháte cest mých, a přijímáte osoby v zákoně.

2:9  Therefore have I also made you contemptible and base before all the people, according as ye have not kept my ways, but have been partial in the law.

2:9  "Therefore I have also made you contemptible and base before all the people, according to the way you have not kept my ways, but have had respect for persons in the law.

2:9  Therefore have I also made you contemptible and base before all the people, according as you have not kept my ways, but have been partial in the law.

2:9  Propter quod et ego dedi vos contemptibiles, et humiles omnibus populis, sicut non servastis vias meas, et accepistis faciem in lege.

2:10  Have we not all one father? hath not one God created us? why then doth every one of us despise his brother, violating the covenant of our fathers?

2:10  Have we not all one father? hath not one God created us? why do we deal treacherously every man against his brother, by profaning the covenant of our fathers?

2:10  Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh? Proč jsme vůči sobě věrolomní a znesvěcujeme tak smlouvu svých otců?

2:10  Nemáme všichni jednoho Otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy znesvěcujeme smlouvu svých otců, když jsme jedni druhým nevěrní?

2:10  Což nemáme všichni jednoho otce? Cožpak nás nestvořil jeden Bůh? Proč jednáme věrolomně jeden vůči druhému a znesvěcujeme smlouvu svých otců?

2:10  Zdaliž není jeden otec všech nás? Zdaliž Bůh jeden nestvořil nás? Proč nevěrně činiti máme jeden druhému a zlehčovati smlouvu otců našich?

2:10  Have we not all one father? hath not one God created us? why do we deal treacherously every man against his brother, by profaning the covenant of our fathers?

2:10  Do we not all have one father? Hasn't one God created us? Why do we deal treacherously every man against his brother, profaning the covenant of our fathers?

2:10  Have we not all one father? has not one God created us? why do we deal treacherously every man against his brother, by profaning the covenant of our fathers?

2:10  Numquid non pater unus omnium nostrum ? numquid non Deus unus creavit nos ? quare ergo despicit unusquisque nostrum fratrem suum, violans pactum patrum nostrorum ?

2:11  Juda hath transgressed, and abomination hath been committed in Israel, and in Jerusalem: for Juda hath profaned the holiness of the Lord, which he loved, and hath married the daughter of a strange god.

2:11  Judah hath dealt treacherously, and an abomination is committed in Israel and in Jerusalem; for Judah hath profaned the holiness of the Lord which he loved, and hath married the daughter of a strange god.

2:11  Věrolomně jedná Juda, ohavnost se páchá v Izraeli i v Jeruzalémě. Juda znesvěcuje svatyni, kterou Hospodin miluje, oženil se s dcerou cizího božstva.

2:11  Juda je nevěrný, v Izraeli a v Jeruzalémě se děje ohavnost: Juda poskvrňuje svatyni, kterou Hospodin miluje, a žení se s dcerou cizího boha.

2:11  Juda byl nevěrný, ohavnost se páchala v Izraeli i v Jeruzalémě, neboť Juda znesvětil Hospodinovu svatyni, kterou on miluje, když se oženil s dcerou cizího boha.

2:11  Nevěrně činí Juda, a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy, kterouž by milovati měl, pojímaje za manželku dceru boha jiného.

2:11  Judah hath dealt treacherously, and an abomination is committed in Israel and in Jerusalem; for Judah hath profaned the holiness of the LORD whom he loved, and hath married the daughter of a strange god.

2:11  Judah has dealt treacherously, and an abomination is committed in Israel and in Jerusalem; for Judah has profaned the holiness of the Lord which he loves, and has married the daughter of a foreign god.

2:11  Judah has dealt treacherously, and an abomination is committed in Israel and in Jerusalem; for Judah has profaned the holiness of the LORD which he loved, and has married the daughter of a strange god.

2:11  Transgressus est Juda, et abominatio facta est in Israël et in Jerusalem, quia contaminavit Juda sanctificationem Domini, quam dilexit, et habuit filiam dei alieni.

2:12  The Lord will cut off the man that hath done this, both the master, and the scholar, out of the tabernacles of Jacob, and him that offereth an offering to the Lord of hosts.

2:12  The Lord will cut off the man that doeth this, the master and the scholar, out of the tabernacles of Jacob, and him that offereth an offering unto the Lord of hosts.

2:12  Každého, kdo se toho dopouští, vyhladí Hospodin z Jákobových stanů, bdícího i odpovídajícího, i toho, kdo přináší obětní dar Hospodinu zástupů.

2:12  Ať Hospodin vyhladí z Jákobových stanů každého, kdo to provádí, ať je to kdokoli – i kdyby Hospodinu zástupů přinášel oběti!

2:12  Hospodin ať vyhladí ze ⌈stanů Jákobových⌉ každého, kdo to páchá, ⌈toho, kdo bdí, a toho, kdo odpovídá,⌉ i ⌈toho, kdo přináší⌉ přídavnou oběť Hospodinu zástupů.

2:12  Vypléní Hospodin muže, kterýž to činí, z stánků Jákobových, bdícího i odpovídajícího, i obětujícího dar Hospodinu zástupů.

2:12  The LORD will cut off the man that doeth this, the master and the scholar, out of the tabernacles of Jacob, and him that offereth an offering to the LORD of hosts.

2:12  The Lord will cut off, to the man who does this, him who wakes and him who answers, out of the tents of Jacob, and him who offers an offering to the Lord of hosts.

2:12  The LORD will cut off the man that does this, the master and the scholar, out of the tabernacles of Jacob, and him that offers an offering to the LORD of hosts.

2:12  Disperdet Dominus virum qui fecerit hoc, magistrum et discipulum, de tabernaculis Jacob, et offerentem munus Domino exercituum.

2:13  And this again have you done, you have covered the altar of the Lord with tears, with weeping, and bellowing, so that I have no more a regard to sacrifice, neither do I accept any atonement at your hands.

2:13  And this have ye done again, covering the altar of the Lord with tears, with weeping, and with crying out, insomuch that he regardeth not the offering any more, or receiveth it with good will at your hand.

2:13  A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.

2:13  A provádíte ještě něco: Zaléváte Hospodinův oltář slzami, pláčete a naříkáte, že už si nevšímá vašich obětí, že už ho z vašich rukou netěší.

2:13  A ještě toto činíte: Zakrýváte Hospodinův oltář slzami, pláčem a nářkem, zatímco on již nehledí na přídavnou oběť, nepřijme ji od vás se zalíbením.

2:13  Již to podruhé činíte, že přikrýváte slzami oltář Hospodinův, pláčem a křikem, pročež nikoli nepatří již více k daru, aniž přijímá oběti vzácné z ruky vaší.

2:13  And this have ye done again, covering the altar of the LORD with tears, with weeping, and with crying out, insomuch that he regardeth not the offering any more, or receiveth [it] with good will at your hand.

2:13  This again you do: you cover the altar of the Lord with tears, with weeping, and with sighing, because he doesn't regard the offering any more, neither receives it with good will at your hand.

2:13  And this have you done again, covering the altar of the LORD with tears, with weeping, and with crying out, so that he regards not the offering any more, or receives it with good will at your hand.

2:13  Et hoc rursum fecistis : operiebatis lacrimis altare Domini, fletu et mugitu, ita ut non respiciam ultra ad sacrificium, nec accipiam placabile quid de manu vestra.

2:14  And you have said: For what cause? Because the Lord hath been witness between thee, and the wife of thy youth, whom thou hast despised: yet she was thy partner, and the wife of thy covenant.

2:14  Yet ye say, Wherefore? Because the Lord hath been witness between thee and the wife of thy youth, against whom thou hast dealt treacherously: yet is she thy companion, and the wife of thy covenant.

2:14  Ptáte se proč? Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy.

2:14  Ptáte se: „Proč?“ Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které jsi nevěrný. Vždyť je to tvá společnice, tvá manželka podle smlouvy!

2:14  A ptáte se: Proč? Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž jsi byl nevěrný, ačkoliv ona je tvou družkou, ženou tvé smlouvy.

2:14  A však říkáte? Pro kterou příčinu? Proto že Hospodin jest svědkem mezi tebou a manželkou mladosti tvé, kteréž ty nevěrně činíš, ješto ona jest tovaryška tvá, a manželka smlouvy tvé.

2:14  Yet ye say, Why? Because the LORD hath been witness between thee and the wife of thy youth, against whom thou hast dealt treacherously: yet [is] she thy companion, and the wife of thy covenant.

2:14  Yet you say, 'Why?' Because the Lord has been witness between you and the wife of your youth, against whom you have dealt treacherously, though she is your companion, and the wife of your covenant.

2:14  Yet you say, Why? Because the LORD has been witness between you and the wife of your youth, against whom you have dealt treacherously: yet is she your companion, and the wife of your covenant.

2:14  Et dixistis : Quam ob causam ? Quia Dominus testificatus est inter te et uxorem pubertatis tuæ, quam tu despexisti : et hæc particeps tua, et uxor fœderis tui.

2:15  Did not one make her, and she is the residue of his spirit? And what doth one seek, but the seed of God? Keep then your spirit, and despise not the wife of thy youth.

2:15  And did not he make one? Yet had he the residue of the spirit. And wherefore one? That he might seek a godly seed. Therefore take heed to your spirit, and let none deal treacherously against the wife of his youth.

2:15  Což on neučinil člověka jednoho a nedal mu částku ducha? Oč má ten jeden usilovat? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí.

2:15  Neučinil dva jedním? Měl přece ducha nazbyt. Proč tedy jedním? Šlo mu o símě Boží. Chraňte se tedy, abyste nebyli nevěrní manželce svého mládí.

2:15  ⌈Ten, kdo má ostatek ducha, to nebude dělat.⌉ A co udělal ten jeden, když hledal potomka od Boha? Mějte se na pozoru ve svém duchu, vůči ženě svého mládí ať není nikdo nevěrný.

2:15  Zdaliž neučinil jedno, ačkoli ještě více ducha měl? Proč pak jedno? Aby hledali semene Božího. Protož ostříhejte ducha svého, a manželce mladosti své nečiňte nevěrně.

2:15  And did he not make one? Yet had he the residue of the spirit. And why one? That he might seek a godly seed. Therefore take heed to your spirit, and let none deal treacherously against the wife of his youth.

2:15  Did he not make one, although he had the residue of the Spirit? Why one? He sought a godly seed. Therefore take heed to your spirit, and let none deal treacherously against the wife of his youth.

2:15  And did not he make one? Yet had he the residue of the spirit. And why one? That he might seek a godly seed. Therefore take heed to your spirit, and let none deal treacherously against the wife of his youth.

2:15  Nonne unus fecit, et residuum spiritus ejus est ? et quid unus quærit, nisi semen Dei ? custodite ergo spiritum vestrum, et uxorem adolescentiæ tuæ noli despicere.

2:16  When thou shalt hate her put her away, saith the Lord, the God of Israel: but iniquity shalt cover his garment, saith the Lord of hosts, keep your spirit, and despise not.

2:16  For the Lord, the God of Israel, saith that he hateth putting away: for one covereth violence with his garment, saith the Lord of hosts: therefore take heed to your spirit, that ye deal not treacherously.

2:16  „Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele, ať na svém oděvu přikryje násilí, praví Hospodin zástupů.“ Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně!

2:16  Nenávidím rozvod! praví Hospodin, Bůh Izraele. Nenávidím ho jako plášť potřísněný násilím, praví Hospodin zástupů. Chraňte se tedy a nebuďte nevěrní.

2:16  Neboť nenávidím propuštění, praví Hospodin, Bůh Izraele, a toho, kdo přikrývá násilí na svém oděvu, praví Hospodin zástupů. Mějte se na pozoru ve svém duchu a nebuďte nevěrní.

2:16  Proto že v nenávisti má propouštění, praví Hospodin Bůh Izraelský, proto že takový přikrývá ukrutnost pláštěm jeho, praví Hospodin zástupů, protož ostříhejte ducha svého, abyste nečinili nevěrně.

2:16  For the LORD, the God of Israel, saith, that he hateth putting away: for [one] covereth violence with his garment, saith the LORD of hosts: therefore take heed to your spirit, that ye deal not treacherously.

2:16  For I hate divorce," says the Lord, the God of Israel, "and him who covers his garment with violence!" says the Lord of hosts. "Therefore take heed to your spirit, that you do not deal treacherously.

2:16  For the LORD, the God of Israel, said that he hates putting away: for one covers violence with his garment, said the LORD of hosts: therefore take heed to your spirit, that you deal not treacherously.

2:16  Cum odio habueris, dimitte, dicit Dominus Deus Israël : operiet autem iniquitas vestimentum ejus, dicit Dominus exercituum. Custodite spiritum vestrum, et nolite despicere.

2:17  You have wearied the Lord with your words, and you said: Wherein have we wearied him? In that you say: Every one that doth evil, is good in the sight of the Lord, and such please him: or surely where is the God of judgment?

2:17  Ye have wearied the Lord with your words. Yet ye say, Wherein have we wearied him? When ye say, Every one that doeth evil is good in the sight of the Lord, and he delighteth in them; or, Where is the God of judgment?

2:17  Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: „Čím ho unavujeme?“ Tím, že říkáte: „Každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým on přeje.“ Anebo: „Kde je Bůh zastávající právo?“

2:17  Unavujete Hospodina svými řečmi. „Jak ho unavujeme?“ ptáte se. Tak, že říkáte: „Hospodinu se líbí kdejaký zločinec; takové má zřejmě v oblibě!“ Také se ptáte: „Kde je ten Bůh soudu?“

2:17  Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: Čím ho unavujeme? Tím , že říkáte: Každý, kdo páchá zlo, je dobrý v Hospodinových očích, v takových on má zalíbení, anebo: Kde je spravedlivý Bůh?

2:17  Těžcí jste Hospodinu slovy svými, a však říkáte: V čem jsme těžcí? Když říkáte: Každý, kdož činí zlé, líbí se Hospodinu, a v těch on líbost má, aneb: Kde jest Bůh soudu?

2:17  Ye have wearied the LORD with your words. Yet ye say, In what have we wearied [him]? When ye say, Every one that doeth evil [is] good in the sight of the LORD, and he delighteth in them; or, Where [is] the God of judgment?

2:17  You have wearied the Lord with your words. Yet you say, 'How have we wearied him?' In that you say, 'Everyone who does evil is good in the sight of the Lord, and he delights in them;' or 'Where is the God of justice?'

2:17  You have wearied the LORD with your words. Yet you say, Wherein have we wearied him? When you say, Every one that does evil is good in the sight of the LORD, and he delights in them; or, Where is the God of judgment?

2:17  Laborare fecistis Dominum in sermonibus vestris, et dixistis : In quo eum fecimus laborare ? In eo quod dicitis : Omnis qui facit malum bonus est in conspectu Domini, et tales ei placent : aut certe ubi est Deus judicii ?

Chapter 3

3:1  Behold I send my angel, and he shall prepare the way before my face. And presently the Lord, whom you seek, and the angel of the testament, whom you desire, shall come to his temple. Behold, he cometh, saith the Lord of hosts.

3:1  Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the Lord, whom ye seek, shall suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, he shall come, saith the Lord of hosts.

3:1  „Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.

3:1  Hle, už posílám svého posla, aby připravil cestu přede mnou. Pak náhle přijde do svého chrámu Panovník, po němž se ptáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, už přichází, praví Hospodin zástupů.

3:1  Hle, posílám svého posla a připraví cestu přede mnou. Panovník, kterého hledáte, vstoupí náhle do svého chrámu, posel smlouvy, jehož si přejete, hle, přijde, praví Hospodin zástupů.

3:1  Aj, já posílám anděla svého, kterýž připraví cestu před tváří mou. V tom hned přijde do chrámu svého Panovník, kteréhož vy hledáte, a anděl smlouvy, v němž vy líbost máte. Aj, přijdeť, praví Hospodin zástupů.

3:1  Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the Lord, whom ye seek, will suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, he will come, saith the LORD of hosts.

3:1  "Behold, I send my messenger, and he will prepare the way before me; and the Lord, whom you seek, will suddenly come to his temple; and the messenger of the covenant, whom you desire, behold, he comes!" says the Lord of hosts.

3:1  Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the LORD, whom you seek, shall suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom you delight in: behold, he shall come, said the LORD of hosts.

3:1  Ecce ego mitto angelum meum, et præparabit viam ante faciem meam : et statim veniet ad templum suum Dominator quem vos quæritis, et angelus testamenti quem vos vultis. Ecce venit, dicit Dominus exercituum.

3:2  And who shall be able to think of the day of his coming? and who shall stand to see him? for he is like a refining fire, and like the fuller's herb:

3:2  But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appeareth? for he is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap:

3:2  Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.

3:2  Kdo ale snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Vždyť bude jako ohnivá výheň, jako louh běliče!

3:2  Kdo vydrží den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Vždyť on je jako zlatníkův oheň a pradlákův louh.

3:2  Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů.

3:2  But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appeareth? for he [is] like a refiner's fire, and like fuller's soap.

3:2  "But who can endure the day of his coming? And who will stand when he appears? For he is like a refiner's fire, and like launderer's soap;

3:2  But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appears? for he is like a refiner's fire, and like fullers' soap:

3:2  Et quis poterit cogitare diem adventus ejus, et quis stabit ad videndum eum ? ipse enim quasi ignis conflans, et quasi herba fullonum :

3:3  And he shall sit refining and cleansing the silver, and he shall purify the sons of Levi, and shall refine them as gold, and as silver, and they shall offer sacrifices to the Lord in justice.

3:3  And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness.

3:3  Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.

3:3  Usedne a jako tavič pročišťuje stříbro, tak pročistí syny Leviho. Přetaví je jako zlato a stříbro, takže budou Hospodinu přinášet oběti ve spravedlnosti.

3:3  Posadí se jako zlatník a čistič stříbra, pročistí syny Léviho, přečistí je jako zlato a stříbro a budou Hospodinu přinášet spravedlivé přídavné oběti

3:3  I sedna, přeháněti bude a přečišťovati stříbro, a přečistí syny Léví, a vyčistí je jako zlato a jako stříbro. I budou Hospodinovi, obětujíce oběti v spravedlnosti.

3:3  And he shall sit [as] a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer to the LORD an offering in righteousness.

3:3  and he will sit as a refiner and purifier of silver, and he will purify the sons of Levi, and refine them as gold and silver; and they shall offer to the Lord offerings in righteousness.

3:3  And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer to the LORD an offering in righteousness.

3:3  et sedebit conflans, et emundans argentum : et purgabit filios Levi, et colabit eos quasi aurum et quasi argentum, et erunt Domino offerentes sacrificia in justitia.

3:4  And the sacrifice of Juda and of Jerusalem shall please the Lord, as in the days of old, and in the ancient years.

3:4  Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant unto the Lord, as in the days of old, and as in former years.

3:4  Obětní dary Judy a Jeruzaléma budou pak Hospodinu vítány jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.

3:4  Oběti Judy a Jeruzaléma se pak zalíbí Hospodinu tak jako za dávných dnů.

3:4  a Hospodinu bude přídavná oběť Judy a Jeruzaléma příjemná jako za dnů dávných, jako v letech pradávných.

3:4  I zachutná sobě Hospodin obět Judovu a Jeruzalémských, jako za dnů prvních, a jako za let starodávních.

3:4  Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant to the LORD, as in the days of old, and as in former years.

3:4  Then the offering of Judah and Jerusalem will be pleasant to the Lord, as in the days of old, and as in ancient years.

3:4  Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant to the LORD, as in the days of old, and as in former years.

3:4  Et placebit Domino sacrificium Juda et Jerusalem, sicut dies sæculi, et sicut anni antiqui.

3:5  And I will come to you in judgment, and will be a speedy witness against sorcerers, and adulterers, and false swearers, and them that oppress the hireling in his wages, the widows, and the fatherless: and oppress the stranger, and have not feared me, saith the Lord of hosts.

3:5  And I will come near to you to judgment; and I will be a swift witness against the sorcerers, and against the adulterers, and against false swearers, and against those that oppress the hireling in his wages, the widow, and the fatherless, and that turn aside the stranger from his right, and fear not me, saith the Lord of hosts.

3:5  Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů.“

3:5  Přijdu k vám tedy, abych soudil, a rychle usvědčím čaroděje, cizoložníky, křivopřísežníky, utlačovatele nádeníků, vdov a sirotků i ty, kdo činí ústrky přistěhovalcům a nemají bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů.

3:5  Přiblížím se k vám se soudem a budu rychlým svědkem proti čarodějům, cizoložníkům a těm, kdo lživě přísahají, těm, kdo utlačují za mzdu najatého, vdovu a sirotka, křivdí příchozímu a nebojí se mě, praví Hospodin zástupů.

3:5  K vám pak přikročím s pomstou, a budu rychlým svědkem proti kouzedlníkům, a proti cizoložníkům, a proti křivopřísežníkům, i proti těm, kteříž s útiskem zadržují mzdu nájemníka, vdově a sirotku, a příchozímu křivdu činíce, nebojí se mne, praví Hospodin zástupů.

3:5  And I will come near to you to judgment; and I will be a swift witness against the sorcerers, and against the adulterers, and against false swearers, and against those that oppress the hireling in [his] wages, the widow, and the fatherless, and that turn aside the stranger [from his right], and fear not me, saith the LORD of hosts.

3:5  I will come near to you to judgment; and I will be a swift witness against the sorcerers, and against the adulterers, and against the perjurers, and against those who oppress the hireling in his wages, the widow, and the fatherless, and who deprive the foreigner of justice, and do not fear me," says the Lord of hosts.

3:5  And I will come near to you to judgment; and I will be a swift witness against the sorcerers, and against the adulterers, and against false swearers, and against those that oppress the hireling in his wages, the widow, and the fatherless, and that turn aside the stranger from his right, and fear not me, said the LORD of hosts.

3:5  Et accedam ad vos in judicio, et ero testis velox maleficis, et adulteris, et perjuris, et qui calumniantur mercedem mercenarii, viduas et pupillos, et opprimunt peregrinum, nec timuerunt me, dicit Dominus exercituum.

3:6  For I am the Lord, and I change not: and you the sons of Jacob are not consumed.

3:6  For I am the Lord, I change not; therefore ye sons of Jacob are not consumed.

3:6  „Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými.

3:6  Já Hospodin se neměním – proto jste, synové Jákobovi, nebyli zničeni.

3:6  Neboť já Hospodin jsem se nezměnil, ⌈ani vy jste nepřestali být synové Jákobovi.⌉

3:6  Nebo já Hospodin neměním se, protož vy, synové Jákobovi, nevzali jste skončení.

3:6  For I [am] the LORD, I change not; therefore ye sons of Jacob are not consumed.

3:6  "For I, the Lord, do not change; therefore you, sons of Jacob, are not consumed.

3:6  For I am the LORD, I change not; therefore you sons of Jacob are not consumed.

3:6  Ego enim Dominus, et non mutor : et vos filii Jacob, non estis consumpti.

3:7  For from the days of your fathers you have departed from my ordinances, and have not kept them: Return to me, and I will return to you, saith the Lord of hosts. And you have said: Wherein shall we return?

3:7  Even from the days of your fathers ye are gone away from mine ordinances, and have not kept them. Return unto me, and I will return unto you, saith the Lord of hosts. But ye said, Wherein shall we return?

3:7  Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: ‚Jak se máme vrátit?‘

3:7  Už od dob svých otců jste se odvraceli od mých pravidel a nedodržovali jste je. Vraťte se ke mně a já se vrátím k vám, praví Hospodin zástupů. „Jak se máme vrátit?“ ptáte se.

3:7  Ode dnů svých otců jste se odvrátili od mých ustanovení a nezachovávali jste je. Vraťte se ke mně a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: Jak se máme navrátit?

3:7  Hned ode dnů otců vašich odešli jste od ustanovení mých, a neostříhali jste jich. Navraťtež se ke mně, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ale říkáte: V čem bychom se navrátiti měli?

3:7  Even from the days of your fathers ye have gone away from my ordinances, and have not kept [them]. Return to me, and I will return to you, saith the LORD of hosts. But ye said, In what shall we return?

3:7  From the days of your fathers you have turned aside from my ordinances, and have not kept them. Return to me, and I will return to you," says the Lord of hosts. "But you say, 'How shall we return?'

3:7  Even from the days of your fathers you are gone away from my ordinances, and have not kept them. Return to me, and I will return to you, said the LORD of hosts. But you said, Wherein shall we return?

3:7  A diebus enim patrum vestrorum recessistis a legitimis meis, et non custodistis : revertimini ad me, et revertar ad vos, dicit Dominus exercituum. Et dixistis : In quo revertemur ?

3:8  Shall a man afflict God, for you afflict me. And you have said: Wherein do we afflict thee? in tithes and in firstfruits.

3:8  Will a man rob God? Yet ye have robbed me. But ye say, Wherein have we robbed thee? In tithes and offerings.

3:8  Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‚Jak tě okrádáme?‘ Na desátcích a na obětech pozdvihování.

3:8  Smí snad člověk okrádat Boha? Vždyť vy mě okrádáte! „Jak tě okrádáme?“ ptáte se. Na desátcích a obětech!

3:8  Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte! Ptáte se: Jak tě okrádáme? Na desátcích a darech pozdvihování.

3:8  Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte mne? A však říkáte: V čem tě loupíme? V desátcích a obětech.

3:8  Will a man rob God? yet ye have robbed me. But ye say, In what have we robbed thee? In tithes and offerings.

3:8  Will a man rob God? Yet you rob me! But you say, 'How have we robbed you?' In tithes and offerings.

3:8  Will a man rob God? Yet you have robbed me. But you say, Wherein have we robbed you? In tithes and offerings.

3:8  Si affliget homo Deum, quia vos configitis me ? Et dixistis : In quo configimus te ? In decimis et in primitiis.

3:9  And you are cursed with want, and you afflict me, even the whole nation of you.

3:9  Ye are cursed with a curse: for ye have robbed me, even this whole nation.

3:9  Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!

3:9  Jste naprosto prokletí, že mě okrádáte, vy, celý národe!

3:9  Kletbou jste prokleti, protože mě okrádáte, celý národ.

3:9  Naprosto zlořečení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko.

3:9  Ye [are] cursed with a curse: for ye have robbed me, [even] this whole nation.

3:9  You are cursed with the curse; for you rob me, even this whole nation.

3:9  You are cursed with a curse: for you have robbed me, even this whole nation.

3:9  Et in penuria vos maledicti estis, et me vos configitis gens tota.

3:10  Bring all the tithes into the storehouse, that there may be meat in my house, and try me in this, saith the Lord: if I open not unto you the flood-gates of heaven, and pour you out a blessing even to abundance.

3:10  Bring ye all the tithes into the storehouse, that there may be meat in mine house, and prove me now herewith, saith the Lord of hosts, if I will not open you the windows of heaven, and pour you out a blessing, that there shall not be room enough to receive it.

3:10  Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.

3:10  Sneste všechny desátky do obilnice, ať je v mém chrámě co jíst. Jen mě v tom vyzkoušejte, praví Hospodin zástupů, zda vám nezotvírám nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání, že ho ani nepoberete.

3:10  Přineste celý desátek do skladu, ať je potrava v mém domě. Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání, dokud nebude dostatek.

3:10  Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.

3:10  Bring ye all the tithes into the store-house, that there may be food in my house, and prove me now with this, saith the LORD of hosts, if I will not open you the windows of heaven, and pour you out a blessing, that [there shall] not [be room] enough [to receive it].

3:10  Bring the whole tithe into the storehouse, that there may be food in my house, and test me now in this," says the Lord of hosts, "if I will not open you the windows of heaven, and pour you out a blessing, that there shall not be room enough for.

3:10  Bring you all the tithes into the storehouse, that there may be meat in my house, and prove me now herewith, said the LORD of hosts, if I will not open you the windows of heaven, and pour you out a blessing, that there shall not be room enough to receive it.

3:10  Inferte omnem decimam in horreum, et sit cibus in domo mea : et probate me super hoc, dicit Dominus : si non aperuero vobis cataractas cæli, et effudero vobis benedictionem usque ad abundantiam :

3:11  And I will rebuke for your sakes the devourer, and he shall not spoil the fruit of your land: neither shall the vine in the field be barren, saith the Lord of hosts.

3:11  And I will rebuke the devourer for your sakes, and he shall not destroy the fruits of your ground; neither shall your vine cast her fruit before the time in the field, saith the Lord of hosts.

3:11  Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů.

3:11  Zastavím kvůli vám škůdce, aby vám neničil úrodu země, a také réva na vinici vám nezajde, praví Hospodin zástupů.

3:11  Kvůli vám okřiknu žrouta a nezničí vám výnos země; ani réva na poli vás nepřipraví o plody, praví Hospodin zástupů.

3:11  A přimluvím pro vás tomu, což zžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli, praví Hospodin zástupů.

3:11  And I will rebuke the devourer for your sakes, and he shall not destroy the fruits of your ground; neither shall your vine cast her fruit before the time in the field, saith the LORD of hosts.

3:11  I will rebuke the devourer for your sakes, and he shall not destroy the fruits of your ground; neither shall your vine cast its fruit before its time in the field," says the Lord of hosts.

3:11  And I will rebuke the devourer for your sakes, and he shall not destroy the fruits of your ground; neither shall your vine cast her fruit before the time in the field, said the LORD of hosts.

3:11  et increpabo pro vobis devorantem, et non corrumpet fructum terræ vestræ, nec erit sterilis vinea in agro, dicit Dominus exercituum.

3:12  And all nations shall call you blessed: for you shall be a delightful land, saith the Lord of hosts.

3:12  And all nations shall call you blessed: for ye shall be a delightsome land, saith the Lord of hosts.

3:12  Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů.“

3:12  Všechny národy řeknou: „Blaze vám!“ a vaše země bude nádherná, praví Hospodin zástupů.

3:12  Budou vás blahoslavit všechny národy, neboť budete oblíbenou zemí, praví Hospodin zástupů.

3:12  I budou vás blažiti všickni národové; nebo vy budete zemí rozkošnou, praví Hospodin zástupů.

3:12  And all nations shall call you blessed: for ye shall be a delightsome land, saith the LORD of hosts.

3:12  "All nations shall call you blessed, for you will be a delightful land," says the Lord of hosts.

3:12  And all nations shall call you blessed: for you shall be a delightsome land, said the LORD of hosts.

3:12  Et beatos vos dicent omnes gentes : eritis enim vos terra desiderabilis, dicit Dominus exercituum.

3:13  Your words have been unsufferable to me, saith the Lord.

3:13  Your words have been stout against me, saith the Lord. Yet ye say, What have we spoken so much against thee?

3:13  „Příliš smělá jsou vaše slova proti mně, praví Hospodin. Ptáte se: ‚Co mluvíme proti tobě?‘

3:13  Hrozně mě urážíte, praví Hospodin. „Jak tě urážíme?“ ptáte se.

3:13  ⌈Protivili jste se mi svými slovy,⌉ praví Hospodin. Ptáte se: Co jsme mluvili proti tobě?

3:13  Rozmohlať se proti mně slova vaše, praví Hospodin, a však říkáte: Což jsme mluvili proti tobě?

3:13  Your words have been stout against me, saith the LORD. Yet ye say, What have we spoken [so much] against thee?

3:13  "Your words have been stout against me," says the Lord. "Yet you say, 'What have we spoken against you?'

3:13  Your words have been stout against me, said the LORD. Yet you say, What have we spoken so much against you?

3:13  Invaluerunt super me verba vestra, dicit Dominus.

3:14  And you have said: What have we spoken against thee? You have said: He laboureth in vain that serveth God, and what profit is it that we have kept his ordinances, and that we have walked sorrowful before the Lord of hosts?

3:14  Ye have said, It is vain to serve God: and what profit is it that we have kept his ordinance, and that we have walked mournfully before the Lord of hosts?

3:14  Říkáte: ‚Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že jsme před ním drželi stráž a že jsme chodili před Hospodinem zástupů zachmuřeně?

3:14  Říkáte: „Sloužit Bohu je k ničemu! Co z toho máme, plnit jeho úkoly a chodit před Hospodinem zástupů jako truchlící?

3:14  Říkáte: Sloužit Bohu je k ničemu! Jaký zisk z toho máme, že zachováváme jeho řád, když chodíme před Hospodinem zástupů ve smutku?

3:14  Říkáte: Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů?

3:14  Ye have said, It [is] vain to serve God: and what profit [is it] that we have kept his ordinance, and that we have walked mournfully before the LORD of hosts?

3:14  You have said, 'It is vain to serve God;' and 'What profit is it that we have followed his instructions, and that we have walked mournfully before the Lord of hosts?

3:14  You have said, It is vain to serve God: and what profit is it that we have kept his ordinance, and that we have walked mournfully before the LORD of hosts?

3:14  Et dixistis : Quid locuti sumus contra te ? Dixistis : Vanus est qui servit Deo : et quod emolumentum quia custodivimus præcepta ejus, et quia ambulavimus tristes coram Domino exercituum ?

3:15  Wherefore now we call the proud people happy, for they that work wickedness are built up, and they have tempted God and are preserved.

3:15  And now we call the proud happy; yea, they that work wickedness are set up; yea, they that tempt God are even delivered.

3:15  Proto za šťastné pokládáme opovážlivce. Mají úspěch, ač se dopouštějí svévolností, pokoušejí Boha, a přece uniknou.‘“

3:15  Proto říkáme: Blaze nadutcům! Nejlépe se vede zločincům – pokoušejí Boha, ale trestu uniknou.“

3:15  Nuže, nazýváme domýšlivce šťastnými -- nejenže ⌈se dobře daří⌉ těm, kdo páchali ničemnost, ale provokovali Boha, a unikli.

3:15  Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné. Ti, kteříž páší bezbožnost, vzdělávají se, a pokoušející Boha vysvobozeni bývají.

3:15  And now we call the proud happy; yes, they that work wickedness are set up; even [they that] tempt God are delivered.

3:15  Now we call the proud happy; yes, those who work wickedness are built up; yes, they tempt God, and escape.'

3:15  And now we call the proud happy; yes, they that work wickedness are set up; yes, they that tempt God are even delivered.

3:15  Ergo nunc beatos dicimus arrogantes : siquidem ædificati sunt facientes impietatem, et tentaverunt Deum, et salvi facti sunt.

3:16  Then they that feared the Lord, spoke every one with his neighbour: and the Lord gave ear, and heard it: and a book of remembrance was written before him for them that fear the Lord, and think on his name.

3:16  Then they that feared the Lord spake often one to another: and the Lord hearkened, and heard it, and a book of remembrance was written before him for them that feared the Lord, and that thought upon his name.

3:16  Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali; Hospodin to pozoroval a slyšel. A byla před ním sepsána pamětní kniha se jmény těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno.

3:16  Tehdy spolu rozmlouvali ctitelé Hospodina a Hospodin naslouchal a slyšel je. Byla před ním sepsána pamětní kniha o těch, kdo ctili Hospodina a jeho jméno měli na mysli.

3:16  Tehdy ti, kdo se bojí Hospodina, mluvili jeden s druhým a Hospodin dával pozor a slyšel. Pamětní kniha byla před ním sepsána ⌈pro ty,⌉ kdo se bojí Hospodina a kdo si váží jeho jména.

3:16  Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho.

3:16  Then they that feared the LORD spoke often one to another: and the LORD hearkened, and heard [it], and a book of remembrance was written before him for them that feared the LORD, and that thought upon his name.

3:16  Then those who feared the Lord spoke one with another; and the Lord listened, and heard, and a book of memory was written before him, for those who feared the Lord, and who honored his name.

3:16  Then they that feared the LORD spoke often one to another: and the LORD listened, and heard it, and a book of remembrance was written before him for them that feared the LORD, and that thought on his name.

3:16  Tunc locuti sunt timentes Dominum, unusquisque cum proximo suo : et attendit Dominus, et audivit, et scriptus est liber monumenti coram eo timentibus Dominum, et cogitantibus nomen ejus.

3:17  And they shall be my special possession, saith the Lord of hosts, in the day that I do judgment: and I will spare them, as a man spareth his son that serveth him.

3:17  And they shall be mine, saith the Lord of hosts, in that day when I make up my jewels; and I will spare them, as a man spareth his own son that serveth him.

3:17  „Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží.“

3:17  Ti budou v den, který připravuji, mým zvláštním pokladem, praví Hospodin zástupů, a já k nim budu laskavý, jako je laskavý otec k synovi, který mu slouží.

3:17  Budou mým vlastnictvím -- praví Hospodin zástupů -- v den, který učiním. Budu mít s nimi soucit, jako má člověk soucit se svým synem, který mu slouží.

3:17  Tiť budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klínotem, a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží.

3:17  And they shall be mine, saith the LORD of hosts, in that day when I make up my jewels; and I will spare them, as a man spareth his own son that serveth him.

3:17  They shall be mine," says the Lord of hosts, "my own possession in the day that I make, and I will spare them, as a man spares his own son who serves him.

3:17  And they shall be mine, said the LORD of hosts, in that day when I make up my jewels; and I will spare them, as a man spares his own son that serves him.

3:17  Et erunt mihi, ait Dominus exercituum, in die qua ego facio, in peculium : et parcam eis, sicut parcit vir filio suo servienti sibi.

3:18  And you shall return, and shall see the difference between the just and the wicked: and between him that serveth God, and him that serveth him not.

3:18  Then shall ye return, and discern between the righteous and the wicked, between him that serveth God and him that serveth him not.

3:18  Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce.

3:18  Tehdy znovu uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným; mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží.

3:18  Znovu budete vidět rozdíl mezi spravedlivým a ničemou, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu neslouží.

3:18  Tehdy obrátíte se, a uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo jemu neslouží.

3:18  Then shall ye return and discern between the righteous and the wicked, between him that serveth God and him that serveth him not.

3:18  Then you shall return and discern between the righteous and the wicked, between him who serves God and him who doesn't serve him.

3:18  Then shall you return, and discern between the righteous and the wicked, between him that serves God and him that serves him not.

3:18  Et convertemini, et videbitis quid sit inter justum et impium, et inter servientem Deo et non servientem ei.

3:19  „Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev.

3:19  Hle, už přichází ten den planoucí jako pec! Všichni nadutci a všichni zločinci budou jako strniště a den, který přichází, je sežehne, praví Hospodin zástupů. Nezůstane z nich kořen ani ratolest!

3:19  Neboť hle, přichází den planoucí jako pec a všichni domýšlivci i všichni, kdo páchají ničemnost, se stanou strništěm. Ten přicházející den je spálí, praví Hospodin zástupů, nezanechá z nich kořen ani větev.

3:20  Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci,

3:20  Vám, ctitelům mého jména, však vyjde slunce spravedlnosti a v jeho paprscích bude uzdravení. Vyrazíte a budete dovádět jako telátka vypuštěná z maštale.

3:20  Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. Vyjdete a budete poskakovat jako vykrmené tele.

3:21  rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.

3:21  Tehdy podupete ničemné – budou pod vašima nohama jako popel v den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.

3:21  Pošlapete ničemy, ano, budou popelem pod chodidly vašich nohou v den, který já učiním, praví Hospodin zástupů.

3:22  Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva.

3:22  Pamatujte na Zákon mého služebníka Mojžíše, na pravidla a ustanovení, jež jsem mu svěřil na Orébu pro celý Izrael.

3:22  Pamatujte na zákon mého otroka Mojžíše, který jsem mu dal na Chorébu, ustanovení a nařízení pro celý Izrael.

3:23  Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný.

3:23  Hle, ještě než přijde ten veliký a hrozný Hospodinův den, pošlu k vám proroka Eliáše,

3:23  Hle, pošlu vám proroka Elijáše, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný.

3:24  On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou.“

3:24  aby obrátil srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych až přijdu, neranil zemi prokletím.

3:24  On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nepřišel a nestihl zemi klatbou.

Chapter 4

4:1  For behold the day shall come kindled as a furnace: and all the proud, and all that do wickedly shall be stubble: and the day that cometh shall set them on fire, saith the Lord of hosts, it shall not leave them root, nor branch.

4:1  For, behold, the day cometh, that shall burn as an oven; and all the proud, yea, and all that do wickedly, shall be stubble: and the day that cometh shall burn them up, saith the Lord of hosts, that it shall leave them neither root nor branch.

4:1  Nebo aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti.

4:1  For behold, the day cometh, that shall burn as an oven; and all the proud, and all that do wickedly, shall be stubble: and the day that cometh shall burn them up, saith the LORD of hosts, that it shall leave them neither root nor branch.

4:1  "For, behold, the day comes, it burns as a furnace; and all the proud, and all who work wickedness, will be stubble; and the day that comes will burn them up," says the Lord of hosts, "that it shall leave them neither root nor branch.

4:1  For, behold, the day comes, that shall burn as an oven; and all the proud, yes, and all that do wickedly, shall be stubble: and the day that comes shall burn them up, said the LORD of hosts, that it shall leave them neither root nor branch.

4:1  Ecce enim dies veniet succensa quasi caminus : et erunt omnes superbi et omnes facientes impietatem stipula : et inflammabit eos dies veniens, dicit Dominus exercituum, quæ non derelinquet eis radicem et germen.

4:2  But unto you that fear my name, the Sun of justice shall arise, and health in his wings: and you shall go forth, and shall leap like calves of the herd.

4:2  But unto you that fear my name shall the Sun of righteousness arise with healing in his wings; and ye shall go forth, and grow up as calves of the stall.

4:2  Vám pak, kteříž se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy vycházeti budete, a porostete jako telata vykrmená.

4:2  But to you that fear my name, shall the Sun of righteousness arise with healing in his wings; and ye shall go forth, and grow up as calves of the stall.

4:2  But to you who fear my name shall the sun of righteousness arise with healing in its wings. You will go out, and leap like calves of the stall.

4:2  But to you that fear my name shall the Sun of righteousness arise with healing in his wings; and you shall go forth, and grow up as calves of the stall.

4:2  Et orietur vobis timentibus nomen meum sol justitiæ, et sanitas in pennis ejus : et egrediemini, et salietis sicut vituli de armento.

4:3  And you shall tread down the wicked when they shall be ashes under the sole of your feet in the day that I do this, saith the Lord of hosts.

4:3  And ye shall tread down the wicked; for they shall be ashes under the soles of your feet in the day that I shall do this, saith the Lord of hosts.

4:3  A pošlapáte bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den, kterýž já učiním, praví Hospodin zástupů.

4:3  And ye shall tread down the wicked; for they shall be ashes under the soles of your feet in the day that I shall do [this], saith the LORD of hosts.

4:3  You shall tread down the wicked; for they will be ashes under the soles of your feet in the day that I make," says the Lord of hosts.

4:3  And you shall tread down the wicked; for they shall be ashes under the soles of your feet in the day that I shall do this, said the LORD of hosts.

4:3  Et calcabitis impios, cum fuerint cinis sub planta pedum vestrorum, in die qua ego facio, dicit Dominus exercituum.

4:4  Remember the law of Moses my servant, which I commanded him in Horeb for all Israel, the precepts, and judgments.

4:4  Remember ye the law of Moses my servant, which I commanded unto him in Horeb for all Israel, with the statutes and judgments.

4:4  Pamatujtež na zákon Mojžíše služebníka mého, jemuž jsem přikázal na Orébě přednesti všemu Izraeli ustanovení a soudy.

4:4  Remember ye the law of Moses my servant, which I commanded to him in Horeb for all Israel, [with] the statutes and judgments.

4:4  "Remember the Law of Moses my servant, which I commanded to him in Horeb for all Israel, even statutes and ordinances.

4:4  Remember you the law of Moses my servant, which I commanded to him in Horeb for all Israel, with the statutes and judgments.

4:4  Mementote legis Moysi servi mei, quam mandavi ei in Horeb ad omnem Israël, præcepta et judicia.

4:5  Behold, I will send you Elias the prophet, before the coming of the great and dreadful day of the Lord.

4:5  Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the Lord:

4:5  Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

4:5  Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the LORD:

4:5  Behold, I will send you Elijah the prophet before the great and terrible day of the Lord comes.

4:5  Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the LORD:

4:5  Ecce ego mittam vobis Eliam prophetam, antequam veniat dies Domini magnus et horribilis.

4:6  And he shall turn the heart of the fathers to the children, and the heart of the children to their fathers: lest I come, and strike the earth with anathema.

4:6  And he shall turn the heart of the fathers to the children, and the heart of the children to their fathers, lest I come and smite the earth with a curse.

4:6  Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím.

4:6  And he shall turn the heart of the fathers to the children, and the heart of the children to their fathers, lest I come and smite the earth with a curse.

4:6  He will turn the hearts of the fathers to the children, and the hearts of the children to their fathers, lest I come and strike the earth with a curse.

4:6  And he shall turn the heart of the fathers to the children, and the heart of the children to their fathers, lest I come and smite the earth with a curse.

4:6  Et convertet cor patrum ad filios, et cor filiorum ad patres eorum : ne forte veniam, et percutiam terram anathemate.