CzeCSP - Mark - 4

4:1  A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu.

4:2  A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:

4:3  „Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.

4:4  A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.

4:5  A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.

4:6  Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

4:7  Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

4:8  A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“

4:9  A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

4:10  Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.

4:11  Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

4:12  aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se ⌈a nebylo jim odpuštěno.⌉“

4:13  A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?

4:14  Rozsévač rozsévá Slovo.

4:15  Tito pak jsou podél cesty, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo ⌈do nich⌉ zaseté.

4:16  A [podobně] tito jsou na skalnatá místa zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.

4:17  A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.

4:18  A další jsou ti, kteří jsou rozséváni do trní: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,

4:19  ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

4:20  Ale tito jsou na dobrou zem zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“

4:21  A říkal jim: „Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan?

4:22  Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.

4:23  Má–li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“

4:24  A říkal jim: „Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno.

4:25  Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“

4:26  A říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;

4:27  v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.

4:28  Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.

4:29  A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“

4:30  A říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

4:31  Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi.

4:32  A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže ⌈v jeho stínu⌉ mohou hnízdit nebeští ptáci.“

4:33  A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.

4:34  Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.

4:35  Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“

4:36  Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.

4:37  Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.

4:38  A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“

4:39  Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid.

4:40  Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě nemáte víru?“

4:41  Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“