CzeCSP - Mark - 14

14:1  Byly dva dny před ⌈Hodem beránka⌉ a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.

14:2  Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“

14:3  Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu.

14:4  Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu je ta ztráta oleje?

14:5  Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni.

14:6  Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.

14:7  Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále.

14:8  Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.

14:9  Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno [toto] evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

14:10  A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.

14:11  Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

14:12  Prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali ⌈velikonočního beránka⌉, mu řekli jeho učedníci: „Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?“

14:13  I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním

14:14  a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl ⌈velikonočního beránka⌉?

14:15  A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“

14:16  Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili ⌈velikonočního beránka⌉.

14:17  Když nastal večer, přišel s Dvanácti.

14:18  A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou.“

14:19  Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“

14:20  On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.

14:21  Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. ⌈Pro toho [by bylo] lépe, kdyby se byl⌉ nenarodil.“

14:22  A když jedli, vzal [Ježíš] chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo.“

14:23  Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni.

14:24  A řekl jim: „Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé.

14:25  Amen, pravím vám, že se [již více] nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“

14:26  A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

14:27  A Ježíš jim řekl: „Všichni [ode mne této noci] odpadnete, neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.

14:28  Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“

14:29  Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli, já však ne!“

14:30  A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout [dvakrát] zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.“

14:31  On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.

14:32  I přicházejí k místu jménem Getsemane. Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“

14:33  A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat.

14:34  Říká jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“

14:35  Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je–li to možné, tato hodina minula.

14:36  Říkal: „Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“

14:37  A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít?

14:38  Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“

14:39  A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.

14:40  A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli.

14:41  A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

14:42  Vstávejte, pojďme! Hle, ⌈přiblížil se ten, který mne zrazuje.⌉“

14:43  A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi.

14:44  Ten, který ho zrazoval, ⌈měl s nimi domluvené znamení⌉: „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!“

14:45  Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“ A vroucně ho políbil.

14:46  Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.

14:47  Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

14:48  Ježíš jim na to řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.

14:49  Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale ⌈musí se naplnit⌉ Písma.“

14:50  A všichni ho opustili a utekli.

14:51  Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho.

14:52  On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.

14:53  Ježíše odvedli k veleknězi a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona.

14:54  Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně.

14:55  Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali.

14:56  Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.

14:57  Někteří povstali a křivě proti němu svědčili:

14:58  „My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“

14:59  A ani tak jejich svědectví nebylo shodné.

14:60  I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?“

14:61  On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“

14:62  Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“

14:63  Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky?

14:64  Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti.

14:65  A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: „Zaprorokuj!“ A biřici ho zasypali ranami.

14:66  A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek.

14:67  Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.“

14:68  On však zapřel: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora [a kohout zakokrhal].

14:69  A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: „Tento je z nich.“

14:70  On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: „Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.“

14:71  On se pak začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“

14:72  A [hned] kohout [podruhé] zakokrhal. Tu si Petr rozpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,“ a ⌈začal plakat⌉.