CzeCSP - Mark - 6

6:1  Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli.

6:2  Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce!

6:3  Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním.

6:4  Ježíš jim říkal: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.“

6:5  A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je.

6:6  A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil.

6:7  Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.

6:8  Přikázal jim: „Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky do opasku,

6:9  ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“

6:10  A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete.

6:11  A když by vás ⌈některé místo nepřijalo⌉ a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]“

6:12  Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání.

6:13  Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.

6:14  Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“

6:15  Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok -- jeden z těch proroků.“

6:16  Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal [z mrtvých].“

6:17  Neboť sám Herodes dal Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.

6:18  Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš mít ženu svého bratra!“

6:19  A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.

6:20  Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, ⌈byl v úzkých, ale⌉ rád mu naslouchal.

6:21  Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje.

6:22  Tu vešla ⌈dcera té Herodiady⌉, zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.“

6:23  A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“

6:24  I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“

6:25  A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“

6:26  Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout.

6:27  Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,

6:28  přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.

6:29  Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.

6:30  Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili.

6:31  Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.

6:32  Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.

6:33  Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.

6:34  Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem.

6:35  Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě.

6:36  Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“

6:37  On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?“

6:38  On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“

6:39  Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.

6:40  Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti.

6:41  Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.

6:42  Všichni jedli a nasytili se.

6:43  A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.

6:44  Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.

6:45  A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup.

6:46  Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.

6:47  A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi.

6:48  Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl ⌈je minout⌉.

6:49  Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli.

6:50  Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“

6:51  A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].

6:52  Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.

6:53  Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu [a tam zakotvili].

6:54  Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.

6:55  Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.

6:56  A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.