CzeCEP - Psalms - 109

109:1  Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,

109:2  když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,

109:3  slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu.

109:4  Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.

109:5  Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.

109:6  Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.

109:7  Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.

109:8  Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.

109:9  Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.

109:10  Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.

109:11  Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.

109:12  Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.

109:13  Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.

109:14  Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.

109:15  Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich

109:16  za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.

109:17  Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!

109:18  Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.

109:19  Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.

109:20  To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.

109:21  Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!

109:22  Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.

109:23  Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.

109:24  V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.

109:25  Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.

109:26  Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,

109:27  aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.

109:28  Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.

109:29  Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.

109:30  Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,

109:31  neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.