CzeBKR - Proverbs - 6

6:1  Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

6:2  Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

6:3  Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

6:4  Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

6:5  Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6:6  Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

6:7  Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

6:8  Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

6:9  Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

6:10  Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

6:11  V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

6:12  Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

6:13  Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

6:14  Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

6:15  A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

6:16  Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

6:17  Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

6:18  Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

6:19  Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

6:20  Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

6:21  Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

6:22  Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

6:23  (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

6:24  Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

6:25  Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

6:26  Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

6:27  Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

6:28  Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

6:29  Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

6:30  Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

6:31  Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

6:32  Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

6:33  Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

6:34  Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

6:35  Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.