CzeB21 - Sirach - 23

23:1  Hospodine, Otče a Pane mého života, nenech mě mým slovům napospas, nedopusť, abych kvůli nim padl!

23:2  Kdo napraví bičem moje smýšlení, kdo vychová mé srdce k moudrosti? Ať mi neprocházejí mé omyly, ať mé hříchy nejsou přehlíženy,

23:3  ať mé omyly nenarůstají a mé hříchy ať se nemnoží, abych nepadl před svými nepřáteli a nevysmál se mi můj protivník!

23:4  Hospodine, Otče a Bože mého života, nenech mě povýšeně hledět na druhé

23:5  a všechnu žádostivost odvrať ode mne.

23:6  Ať se mě nezmocní chtíč a smyslnost, nenech mě propadnout nestydatosti!

23:7  Poslechněte, děti, poučení jak mluvit; kdo je bude dodržovat, nepadne do pasti.

23:8  Hříšníka dostihnou jeho vlastní rty, pomlouvač a domýšlivec padnou kvůli nim.

23:9  Neměj ve zvyku brát do úst přísahu, nezvykej si vyslovovat jméno Svatého.

23:10  Jako otrok, který je často vyslýchán, neujde modřinám, tak ten, kdo stále přísahá v tom Jménu, nebude nikdy bez hříchu.

23:11  Kdo často přísahá, plní se špatností a z jeho domu se nevzdálí bič. Pochybí-li, ulpí na něm hřích, přísahá-li nedbale, zhřeší dvojnásob, přísahá-li křivě, nic ho neospravedlní, jeho dům naplní pohromy.

23:12  Některé řeči jsou jako smrt – ať se nikdy neobjeví v Jákobově dědictví! Něco takového je zbožným lidem cizí, v takových hříších si nelibují.

23:13  Nezvykej si mluvit sprostě a nevychovaně, takové řeči jsou přece hříšné.

23:14  Pamatuj na svého otce a matku, když sedíš mezi mocnými. Nezapomeň na ně před nimi a nezačni se chovat jako hlupáci – jinak si budeš přát, aby ses nikdy nenarodil, a budeš proklínat den svého zrození.

23:15  Když si člověk zvykne na sprosté řeči, po zbytek života se toho nezbaví.

23:16  Dva druhy lidí rozmnožují hříchy a třetí přivolává hněv.

23:17  Vášeň rozpálená jak planoucí oheň nezhasne – musí vyhořet. Člověk oddaný tělesnému smilstvu neustane, dokud ho ten oheň nespálí. Smilníkovi chutná každý chléb, nenechá toho, dokud neumře.

23:18  Člověk hřešící proti manželskému loži si v duchu říká: „Kdo mě uvidí? Kolem je tma, skrývají mě zdi, nikdo mě nevidí, proč si dělat starosti? Nejvyšší na mé hříchy ani nepomyslí.“

23:19  Obává se jenom lidských očí, nepochopil, že oči Hospodinovy jsou jasnější než deset tisíc sluncí; pozorují všechny lidské cesty, a zkoumají i nejtajnější zákoutí.

23:20  Bůh všechno znal, ještě než to stvořil, a zná to nadále i po dokončení.

23:21  Onen muž bude potrestán před zraky města, bude chycen ve chvíli, kdy to nečeká!

23:22  Stejně i žena, která opustila manžela a opatřila mu dědice z cizího muže:

23:23  Zaprvé neposlechla Zákon Nejvyššího, zadruhé ublížila svému muži, zatřetí nestoudně cizoložila a zplodila děti s cizím mužem.

23:24  Předvedou ji proto před shromáždění a budou ji vyšetřovat kvůli jejím dětem.

23:25  Její děti nezapustí kořeny a její ratolesti neponesou plody.

23:26  Její památka bude proklatá a její potupa nebude nikdy smazána.

23:27  Její pozůstalí poznají, že není nic lepšího než Hospodina ctít a nic sladšího než dbát jeho přikázání.