CzeB21 - Nahum

Chapter 1

1:1  Ortel nad Ninive. Kniha vidění Nahuma z Elkoše.

1:2  Žárlivý Bůh a mstitel je Hospodin, Hospodin se mstí, a to zuřivě! Hospodin se mstí na protivnících svých, ke svým nepřátelům chová hněv.

1:3  Hospodin je trpělivý, však velmi mocný – neopomíjí trest! Jeho cesta vede bouří a vichřicí, mraky jsou prach od jeho kroků.

1:4  Okřikne moře, a to se vysuší, vysuší i každou řeku. Bášan i Karmel pak uvadají, vadne i kvítí Libanonu.

1:5  Hory se před ním chvějí, rozpadají se pahorky. Před jeho tváří se zmítá země, svět i všichni, kdo bydlí v něm.

1:6  Kdo obstojí před jeho hněvem? Kdo snese žár jeho zuření? Jak plamen šlehá jeho vztek, skály se před ním drolí na kusy!

1:7  Hospodin je dobrý, útočištěm je v den soužení, zná se k těm, kdo v něj doufají.

1:8  S Ninive ale skoncuje v nezadržitelné záplavě; své nepřátele do tmy zažene!

1:9  Co si to o Hospodinu myslíte? On udělá rázný konec, protivník už se nezvedne!

1:10  Budou zapleteni v trní, svým vínem budou zpití, zhltnuti budou jak suché plevy.

1:11  Z tebe, Ninive, vyšel ten, jenž o Hospodinu smýšlí zle a spřádá plány zločinné!

1:12  Tak praví Hospodin: „I když mají klid a jsou tak početní, přece vymizí, až budou skoseni. I když jsem tě, Judo, pokořil, nepokořím tě nikdy víc.

1:13  Jeho jho na tobě teď rozlomím a roztrhnu tvé okovy.“

1:14  O tobě, Ninive, pak velí Hospodin: „Tvé jméno neponesou žádní potomci! Z chrámu tvých bohů vyhladím tesané modly i odlitky. Chystám ti hrob. Jsi hanebný!“

Chapter 2

2:1  Hle, už jsou vidět na horách nohy posla dobrých zpráv – přichází pokoj zvěstovat. Své svátky teď, Judo, svěť a naplň sliby své. Už tě nenapadne ten zločinec – je bezezbytku vyhlazen!

2:2  Už na tebe, Ninive, táhne ničitel. Jen tu svou pevnost střež, na cestu pozor dej, opásej se na bedrech, všechnu svou sílu posbírej!

2:3  Hospodin Jákobovi hrdost navrací, hrdost, jež Izraeli náleží, ačkoli jej plenitelé plenili a jeho ratolesti zlámali.

2:4  Rudé jsou štíty jeho hrdinů, bojovníci v šatu z šarlatu. Vozy se blýskají ocelí v den, kdy jsou k boji hotoví, kdy se les kopí zavlní.

2:5  Vozy se zběsile ženou v ulicích, řítí se přes náměstí, podobají se pochodním, jako blesky se míhají.

2:6  Ninive svolává své chrabré vojáky, ti se však cestou potácí, a když přispěchají na hradby, kolem nich už je obléhací štít.

2:7  Říční stavidla se protrhla! Palác se rozpadá!

2:8  Je rozhodnuto! Město obnaženo, do vyhnanství je odvlečou. Jeho otrokyně jak holubice pláčou, bijí se do prsou.

2:9  Ninive bývalo svěžím jezerem, teď ale všichni utíkají pryč. „Stůjte přece! Zastavte se!“ A nikdo se neotočí.

2:10  Berte stříbro, berte zlato! Ta nepřeberná zásoba! Poklady v celých hromadách!

2:11  Zkáza! Zhouba! Záhuba! Odvaha je ta tam, třesou se kolena. Úzkost svírá všechna břicha, bledá je každá tvář!

2:12  Kde je teď to doupě lví? Kde se jejich mladí krmili? Kde to obcházel lev se lvicí a mláďaty, aniž je kdo mohl vyplašit?

2:13  Lev trhal hojnou kořist lvíčatům a pro své lvice rdousil. Pelech měl plný úlovků, v doupěti samou kořist.

2:14  „Hle, já jsem proti tobě!“ praví Hospodin zástupů. „Tvé vozy spálím v oblacích kouře, tvá lvíčata spolkne meč. Vezmu ti kořist z celé země, hlas tvých poslů už se neozve!“

Chapter 3

3:1  Běda tomu městu vraždění! Je plné lží a loupeží a nepřestává plenit.

3:2  Už sviští bič! Kola rachotí! Koně se dali v trysk! Vozy lomozí!

3:3  Jízda útočí! Mečů blýskání! Kopí třpyt! Kolik jen padlých, mrtvol hromady! Všude bezpočtu mrtvých, až přes ně lidé padají!

3:4  To vše proto, že tolik smilnila ta smilnice tak vábivá, mistryně kouzel, která kupčila s národy skrze smilstva svá a s pokoleními skrze svá kouzla.

3:5  „Hle, já jsem proti tobě!“ praví Hospodin zástupů. „Vyhrnu ti sukni nad hlavu; ukážu národům tvou nahotu a královstvím tvou ostudu.

3:6  Nakydám na tebe ohavnosti a veřejně tě potupím, vystavím tě na odiv!

3:7  Kdo tě uvidí, uteče od tebe a řekne: ‚Zničeno je Ninive; copak ho někdo lituje?‘ Kde bych ti tedy našel nějaké těšitele?“

3:8  Copak jsi lepší, než byly Théby mezi nilskými rameny, obklopené vodami? Řeka jim byla opevněním a vodu měly za hradby.

3:9  Mocný Habeš, Egypt bez hranic, Put i Libye mezi jejich spojenci.

3:10  I Thébané však byli vyhnáni, museli jít do zajetí. Jejich děti byly rozráženy na každém nároží. O jejich přední muže losovali, všichni jejich velmoži dostali řetězy.

3:11  Tak i ty budeš jako opilec, úplně bez sebe. I ty se budeš potácet a hledat skrýš před nepřítelem.

3:12  Všechny tvé pevnosti jsou jako fíkoví – stačí se do nich opřít, a zralé fíky padají do úst tomu, kdo je sní!

3:13  Jen se podívej na své vojáky – jsou jako ženy! Brány tvé země jsou nepřátelům otevřeny, oheň pohltil tvé závory.

3:14  Čerpej si vodu pro čas obležení, své pevnosti si opevni! Šlapej hlínu, mačkej jíl, chop se formy na cihly!

3:15  Stejně tě tam ale zhltnou plameny a meč tě vyhladí; zhltne tě jako kobylky! Zkus se rozmnožit jako kobylky, rozmnož se jako žravý hmyz!

3:16  I kdyby tvých kupců bylo sebevíc, ještě víc než hvězd na nebi, jak kobylky se vylíhnou a uletí.

3:17  Tví dvořané jsou jak žravý hmyz, tví úředníci se hemží v rojích. V chladný den usedají na zídky, pak ale vyjde slunce a zas uletí a nikdo neví, kam se poděli.

3:18  Asyrský králi, tví pastýři usnuli, tví hodnostáři ulehli! Po horách rozptýlen je tvůj lid a není, kdo by je shromáždil.

3:19  Není léku na tvé zranění, tvá rána už se nezhojí. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají samou radostí. Vždyť koho se nedotklo tvé ustavičné zlo?