CzeB21 - Job - 41

41:1  Nikdo proti němu nemá žádnou naději, pouhý pohled na něj člověka porazí.

41:2  Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil – kdo by se tedy proti mně postavil?

41:3  Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím? Všechno pod nebem je mým vlastnictvím!

41:4  Nechci pomlčet o jeho údech, o jeho síle a skvělé postavě:

41:5  Kdo ho z jeho pláště vysvlékne? Kdo pronikne jeho dvojité pancíře?

41:6  Vrata jeho tlamy kdopak rozevře? Jeho zuby všude kolem šíří děs!

41:7  Řady šupin si nese na hřbetě, jako pečetí jsou pevně spojené.

41:8  Jedna přiléhá ke druhé, ani vzduch mezi nimi neprojde.

41:9  Jsou k sobě navzájem těsně semknuté, drží pohromadě, nic nerozdělí je.

41:10  Když si odfrkne, jako když třeskne blesk, úsvit se rozzáří pod jeho pohledem.

41:11  Z jeho tlamy září pochodeň, roj jisker létá kolem něj.

41:12  Dým se mu valí od nozder, jako když rákos hoří pod kotlem.

41:13  Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé, jeho tlama šlehá plamenem!

41:14  Síly je plná jeho šíje a předchází ho děs.

41:15  Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak slitina – nezachvějí se.

41:16  Srdce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je.

41:17  Když se zvedne, bojí se i bohové, když sebou trhne, jsou strachy bez sebe.

41:18  Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem.

41:19  Železo je pro něj slámě podobné, bronz považuje za dřevo trouchnivé.

41:20  Šípy ho nezaženou na útěk, kamenů z praku si všímá jako plev.

41:21  Za stébla slámy považuje kyje, mávání šavlí směje se.

41:22  Ostré střepy mu rostou na břiše, stopu nechává jak brány blátem vláčené.

41:23  Hlubina kvůli němu jako v kotli vře, moře pění jak voňavkářův kelímek.

41:24  Ve vodě za ním brázda třpytí se, jako by šediny narostly hlubině.

41:25  Nikdo na zemi mu není podoben – je stvořen zcela bez bázně.

41:26  Na všechno povýšené svrchu dívá se, všem pyšným šelmám kraluje!“