CzeBKR - Luke - 20

20:1  I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími.

20:2  I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?

20:3  I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:

20:4  Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?

20:5  Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

20:6  Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.

20:7  I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.

20:8  I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

20:9  I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.

20:10  A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.

20:11  I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

20:12  I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

20:13  Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.

20:14  Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.

20:15  A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?

20:16  Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

20:17  Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?

20:18  Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

20:19  I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

20:20  Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

20:21  I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

20:22  Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

20:23  Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

20:24  Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

20:25  On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

20:26  I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

20:27  Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

20:28  Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

20:29  I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

20:30  I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.

20:31  Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.

20:32  Nejposléze po všech umřela i ta žena.

20:33  Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

20:34  A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají.

20:35  Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati.

20:36  Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

20:37  A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.

20:38  Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

20:39  Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

20:40  I nesměli se jeho na nic více tázati.

20:41  Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?

20:42  A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

20:43  Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?

20:44  Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

20:45  I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:

20:46  Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.

20:47  Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.