CzeBKR - Luke - 1

1:1  Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,

1:2  Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:

1:3  Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,

1:4  Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.

1:5  Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

1:6  Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.

1:7  A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

1:8  I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

1:9  Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

1:10  A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

1:11  Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

1:12  A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

1:13  I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

1:14  Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.

1:15  Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

1:16  A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

1:17  Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.

1:18  I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

1:19  I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

1:20  A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

1:21  Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

1:22  Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

1:23  I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

1:24  A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

1:25  Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

1:26  V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

1:27  Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

1:28  I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

1:29  Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

1:30  I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

1:31  A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

1:32  Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

1:33  A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

1:34  I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

1:35  A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

1:36  A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

1:37  Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.

1:38  I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.

1:39  Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

1:40  I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

1:41  I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

1:42  I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

1:43  A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

1:44  Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

1:45  A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

1:46  Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

1:47  A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,

1:48  Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

1:49  Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,

1:50  A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

1:51  Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

1:52  Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

1:53  Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

1:54  Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,

1:55  Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.

1:56  I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.

1:57  Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.

1:58  A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

1:59  Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

1:60  Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

1:61  I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

1:62  I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

1:63  A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

1:64  A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

1:65  Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

1:66  A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

1:67  Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:

1:68  Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.

1:69  A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,

1:70  Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

1:71  O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

1:72  Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

1:73  Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,

1:74  Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

1:75  V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.

1:76  Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,

1:77  Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,

1:78  Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,

1:79  Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

1:80  Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.