CzeB21 - Matthew - 12

12:1  Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst.

12:2  Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“

12:3  On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad?

12:4  Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží?

12:5  A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní?

12:6  Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám.

12:7  Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘ neodsuzovali byste nevinné.

12:8  Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“

12:9  Odešel odtud a přišel do jejich synagogy.

12:10  Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.

12:11  On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl?

12:12  O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“

12:13  Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá.

12:14  Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.

12:15  Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil.

12:16  Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost.

12:17  Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

12:18  „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil, můj milovaný, kterého jsem si oblíbil. Na něj položím svého Ducha, on oznámí spravedlnost národům.

12:19  Nebude se hádat ani křičet, jeho hlas na ulicích slyšet nebude.

12:20  Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede spravedlnost k vítězství.

12:21  A v jeho jménu bude naděje národů.“

12:22  Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl.

12:23  Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“

12:24  Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“

12:25  Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí.

12:26  Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království?

12:27  A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.

12:28  Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.

12:29  Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům.

12:30  Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

12:31  Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude.

12:32  Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.

12:33  Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci.

12:34  Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku!

12:35  Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé.

12:36  Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den.

12:37  Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

12:38  Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“

12:39  On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše.

12:40  Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

12:41  Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.

12:42  Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

12:43  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází.

12:44  Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný,

12:45  jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“

12:46  A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit.

12:47  Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“

12:48  On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“

12:49  Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři.

12:50  Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“