CzeB21 - Matthew - 13

13:1  Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera.

13:2  Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu

13:3  a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

13:4  A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

13:5  Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.

13:6  Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.

13:7  Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.

13:8  Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.

13:9  Kdo má uši, slyš!“

13:10  Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“

13:11  „Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není.

13:12  Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

13:13  Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.

13:14  Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

13:15  Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘

13:16  Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.

13:17  Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

13:18  Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači:

13:19  Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty.

13:20  Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá,

13:21  ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá.

13:22  Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.

13:23  Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

13:24  Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno.

13:25  Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.

13:26  Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.

13:27  Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘

13:28  Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘

13:29  Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.

13:30  Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

13:31  Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.

13:32  To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“

13:33  Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“

13:34  To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil.

13:35  Tak se naplnilo slovo proroka: „Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“

13:36  Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“

13:37  Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,

13:38  pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho Zlého.

13:39  Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.

13:40  Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa.

13:41  Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo,

13:42  a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

13:43  Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

13:44  Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.

13:45  Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly

13:46  najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

13:47  Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné.

13:48  Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí.

13:49  Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

13:50  a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

13:51  Pochopili jste to všechno?“ „Ano,“ odpověděli mu.

13:52  Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“

13:53  Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.

13:54  Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?

13:55  Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

13:56  Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“

13:57  A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“

13:58  A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.