CzeB21 - Habakkuk

Chapter 1

1:1  Ortel, který ve vidění přijal prorok Abakuk.

1:2  Jak dlouho mám, Hospodine, volat, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: „Násilí!“ a ty nezachráníš?

1:3  Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpory.

1:4  Zákon se zdá být bezmocný a právo nelze prosadit. Spravedlivý obklíčen je ničemy, a tak se právo převrací.

1:5  „Jen se rozhlédněte po národech, užasněte a divte se! Já konám dílo ve vašich dnech, o kterém neuvěříte, i kdyby vám to někdo vyprávěl.

1:6  Hle – probouzím Babyloňany, národ krutý a prchlivý, který se rozejde širou zemí, aby obsadil území, jež jim nepatří.

1:7  Jsou strašliví a úděsní, právo a čest si sami určují.

1:8  Jejich koně jsou rychlejší než leopard, divočejší než vlci zvečera. Jejich jízda uhání střemhlav, jejich jezdci se ženou zdaleka, letí jak orel, jako když kořist napadá.

1:9  Každý přichází páchat násilí, kupředu míří každý z nich, zajatců jak písku sbírají.

1:10  Králům se jen vysmívají, k smíchu jsou jim vladaři. Každé pevnosti se smějí, navrší násep a dobudou ji.

1:11  Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč – kdo má svou sílu za boha, se provinil!“

1:12  Copak tu nejsi, Hospodine, od věků? Ty neumíráš, svatý Bože můj. Ty jsi jim, Hospodine, svěřil soud, poslal jsi je, Skálo má, zjednat nápravu.

1:13  Ty máš však čisté oči, nemůžeš přihlížet trápení a dívat se na neštěstí. Proč tedy snášíš proradníky? Proč mlčíš, když darebák požírá spravedlivějšího, než je sám?

1:14  Učinil jsi lidi jak ryby v moři, jak drobnou havěť bez vůdce?

1:15  Nepřátelé ale všechny loví udicí, tahají čeřenem, chytají do sítí. Proto se radují a jásají,

1:16  proto své síti obětují a svému čeřeni pálí oběti. Vždyť si díky nim užívají do sytosti ty nejvydatnější pokrmy.

1:17  To budou pořád vyprazdňovat svou síť a bez lítosti vraždit národy?

Chapter 2

2:1  Budu držet svoji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych poznal, jak ke mně promluví a jak odpoví na mé výčitky.

2:2  A Hospodin mi odpověděl: „Zapiš to vidění zřetelně na tabulky, aby je čtenář mohl snadno číst.

2:3  To vidění ukazuje k době určené, svědčí o konci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde totiž jistě a neopozdí se.

2:4  Hle – kdo je nadutý, nemá poctivou duši. Spravedlivý však bude žít díky své věrnosti.

2:5  Zrádné je totiž bohatství; nadutec nemá chvíli klid. Otevírá chřtán jako záhrobí, jako smrt nemůže se nasytit, i kdyby uchvátil všechny národy a všechny lidi si přivlastnil.“

2:6  Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří! Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil?

2:7  Znenadání povstanou tvoji dlužníci, ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí a staneš se jejich kořistí!

2:8  Protože jsi plenil mnohé národy, ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:9  Běda tomu, kdo chtivě shání pro svůj dům mrzký zisk, aby si na výšině hnízdo postavil, unikl z dosahu všech neštěstí!

2:10  Vlastnímu domu jsi hanbu připravil, když jsi kosil mnohé národy – vlastním životem za to zaplatíš.

2:11  Vždyť bude křičet i kamení ze zdi a trámy ze střechy se přidají.

2:12  Běda tomu, kdo staví město na krvi, kdo zakládá obec příkořím!

2:13  Copak Hospodin zástupů neurčil, že dřina národů přijde do ohně, že se namáhají zbytečně?

2:14  Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.

2:15  Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu, kdo jej opíjí z číše svého hněvu, aby se díval na jeho nahotu!

2:16  Ne slávou, ale hanbou budeš opilý. Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný! Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy; ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.

2:17  Tvé násilí na Libanonu tě zavalí, tvé vybíjení zvířat tě bude děsit – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:18  Na co je modla, kterou někdo vytesal, odlitá socha, jež vyučuje klam? Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil, dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“ kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“ Může ta věc být jeho učitel? Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem, ducha v tom ale nenajdeš.

2:20  Hospodin je ale ve svém svatém chrámě – ať před ním zmlkne celá zem!

Chapter 3

3:1  Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků.

3:2  Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst, před tvým dílem stojím s úžasem. Oživ je, Hospodine, znovu po letech, po všech těch letech je znovu zjev, na slitování se v té vřavě rozpomeň!

3:3  Z Temanu přichází Bůh, Svatý přichází z hory Paranu. séla Jeho sláva halí nebesa, země je plná jeho chval.

3:4  Jeho jas je jako svítání, z jeho ruky září paprsky – tam je zdroj jeho sil.

3:5  Před jeho tváří jde Rána morová, v patách mu kráčí Nákaza!

3:6  Zastavil se a měří zem; národy se chvějí pod jeho pohledem. Odvěká pohoří se drolí na kusy, věčná návrší se sklánějí – jemu patří stezky věčnosti!

3:7  Kúšanské stany vidím v bolestech, plachty Midiánu třesou se.

3:8  To se, Hospodine, zlobíš na řeky? To míří na řeky tvé zuření? To ses tak proti moři rozlítil, že jsi na svých ořích vyrazil a na svých vozech vítězných?

3:9  Třímáš svůj obnažený luk, tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla Rozdělil jsi zemi řekami,

3:10  hory tě zahlédly a už se svíjejí. Už se valí vodní přívaly, z hlubiny je slyšet hučení, do výšky se vlny vzdouvají.

3:11  Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí, před září tvých šípů utekly, před blýskáním tvého kopí.

3:12  Ve svém rozhořčení kráčíš zemí, ve svém hněvu šlapeš národy.

3:13  Vyšel jsi zachránit svůj lid, svého pomazaného zachránit. Vůdce zlého domu jsi rozdrtil, obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla

3:14  Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy, když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit, když už se těšili, jak pohltí ubožáky ve skrýších.

3:15  Se svými oři cváláš po moři, až se mocné vody vzdouvaly.

3:16  Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji, od toho zvuku se mi třesou rty. Jako by mi kostižer vlezl do kostí a nohy pode mnou poklesly. Budu však čekat na den soužení, jež stihne lid, který na nás útočí.

3:17  I kdyby nerozkvetl fíkovník a hrozny na vinicích nebyly, i kdyby zklamala plodnost olivy a pole nedala co jíst, i kdyby zmizely ovce z ohrady a dobytek zmizel ze stájí,

3:18  já se však v Hospodinu budu veselit, budu šťastný v Bohu, svém Zachránci.

3:19  Mou silou je můj Pán, Hospodin, on dává mým nohám hbitost laní, vodí mě na mé výšiny. Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.