CzeBKR - Matthew - 22

22:1  I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

22:2  Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

22:3  I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.

22:4  Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.

22:5  Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.

22:6  Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.

22:7  A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.

22:8  Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

22:9  Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

22:10  I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

22:11  Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

22:12  I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

22:13  Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

22:14  Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

22:15  Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

22:16  I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

22:17  Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

22:18  Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

22:19  Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

22:20  I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?

22:21  Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.

22:22  To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

22:23  V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

22:24  Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.

22:25  I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

22:26  Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

22:27  Nejposléze pak po všech umřela i žena.

22:28  Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

22:29  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.

22:30  Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

22:31  O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:

22:32  Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

22:33  A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

22:34  Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

22:35  I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:

22:36  Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?

22:37  I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

22:38  To jest přední a veliké přikázaní.

22:39  Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

22:40  Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.

22:41  A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

22:42  Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

22:43  Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

22:44  Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

22:45  Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

22:46  A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.