DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Habakkuk

Chapter 1

1:1  The burden that Habakkuk the prophet saw.

1:1  The burden which Habakkuk the prophet did see.

1:1  Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.

1:1  Ortel, který ve vidění přijal prorok Abakuk.

1:1  Prorocký výnos, který viděl prorok Abakuk.

1:1  Břímě, kteréž u vidění viděl Abakuk prorok.

1:1  The burden which Habakkuk the prophet saw.

1:1  The oracle which Habakkuk the prophet saw.

1:1  The burden which Habakkuk the prophet did see.

1:1  Onus quod vidit Habacuc propheta.

1:2  How long, O Lord, shall I cry, and thou wilt not hear? shall I cry out to thee suffering violence, and thou wilt not save?

1:2  O Lord, how long shall I cry, and thou wilt not hear! even cry out unto thee of violence, and thou wilt not save!

1:2  Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.

1:2  Jak dlouho mám, Hospodine, volat, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: „Násilí!“ a ty nezachráníš?

1:2  ⌈Jak dlouho⌉ mám, Hospodine, křičet o pomoc, a ty neslyšíš, volat k tobě: Násilí! a ty nepomůžeš?

1:2  Až dokud, ó Hospodine, křičeti budu, a nevyslyšíš? Volati budu k tobě pro nátisk, a nespomůžeš?

1:2  O LORD, how long shall I cry, and thou wilt not hear! [even] cry out to thee [of] violence, and thou wilt not save!

1:2  Lord, how long will I cry, and you will not hear? I cry out to you "Violence!" and will you not save?

1:2  O LORD, how long shall I cry, and you will not hear! even cry out to you of violence, and you will not save!

1:2  Usquequo, Domine, clamabo, et non exaudies ? vociferabor ad te, vim patiens, et non salvabis ?

1:3  Why hast thou shewn me iniquity and grievance, to see rapine and injustice before me? and there is a judgment, but opposition is more powerful.

1:3  Why dost thou shew me iniquity, and cause me to behold grievance? for spoiling and violence are before me: and there are that raise up strife and contention.

1:3  Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry.

1:3  Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpory.

1:3  Proč mi ukazuješ zlo a hledíš na trápení? Zkáza a násilí je přede mnou, trvá spor a pozvedá se svár.

1:3  Proč dopouštíš, abych hleděti musil na nepravost, a na bezpráví se dívati, též na zhoubu a na nátisk proti mně? A vždy jest, kdož svár a různici vzbuzuje.

1:3  Why dost thou show me iniquity, and cause [me] to behold grievance? for devastation and violence [are] before me: and there are [that] raise strife and contention.

1:3  Why do you show me iniquity, and look at perversity? For destruction and violence are before me. There is strife, and contention rises up.

1:3  Why do you show me iniquity, and cause me to behold grievance? for spoiling and violence are before me: and there are that raise up strife and contention.

1:3  Quare ostendisti mihi iniquitatem et laborem, videre prædam et injustitiam contra me ? Et factum est judicium, et contradictio potentior.

1:4  Therefore the law is torn in pieces, and judgment cometh not to the end: because the wicked prevaileth against the just, therefore wrong judgment goeth forth.

1:4  Therefore the law is slacked, and judgment doth never go forth: for the wicked doth compass about the righteous; therefore wrong judgment proceedeth.

1:4  Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.

1:4  Zákon se zdá být bezmocný a právo nelze prosadit. Spravedlivý obklíčen je ničemy, a tak se právo převrací.

1:4  Proto je zákon ochromen a právo nikdy nepronikne, protože ničema obkličuje spravedlivého, proto pronikne právo pokřivené.

1:4  Odkudž se děje opuštění zákona, a nedochází nikdá soud. Nebo bezbožný obkličuje spravedlivého, pročež vychází soud převrácený.

1:4  Therefore the law is slackened, and judgment doth never go forth: for the wicked doth encompass the righteous; therefore wrong judgment proceedeth.

1:4  Therefore the law is paralyzed, and justice never goes forth; for the wicked surround the righteous; therefore justice goes forth perverted.

1:4  Therefore the law is slacked, and judgment does never go forth: for the wicked does compass about the righteous; therefore wrong judgment proceeds.

1:4  Propter hoc lacerata est lex, et non pervenit usque ad finem judicium ; quia impius prævalet adversus justum, propterea egreditur judicium perversum.

1:5  Behold ye among the nations, and see: wonder, and be astonished: for a work is done in your days, which no man will believe when it shall be told.

1:5  Behold ye among the heathen, and regard, and wonder marvellously: for I will work a work in your days, which ye will not believe, though it be told you.

1:5  Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.

1:5  „Jen se rozhlédněte po národech, užasněte a divte se! Já konám dílo ve vašich dnech, o kterém neuvěříte, i kdyby vám to někdo vyprávěl.

1:5  Dívejte se mezi národy, pohleďte, žasněte a buďte ohromeni, protože ve vašich dnech vykonám takový skutek, že neuvěříte, i když vám to bude vyprávěno.

1:5  Pohleďte na národy a popatřte, nýbrž s velikým podivením se užasněte, proto že dělám dílo ve dnech vašich, o němž když vypravováno bude, neuvěříte.

1:5  Behold ye among the heathen, and regard, and wonder marvelously: for [I] will work a work in your days, [which] ye will not believe though it be told [you].

1:5  "Look among the nations, watch, and wonder marvelously; for I am working a work in your days, which you will not believe though it is told you.

1:5  Behold you among the heathen, and regard, and wonder marvelously: for I will work a work in your days which you will not believe, though it be told you.

1:5  Aspicite in gentibus, et videte ; admiramini, et obstupescite : quia opus factum est in diebus vestris, quod nemo credet cum narrabitur.

1:6  For behold, I will raise up the Chaldeans, a bitter and swift nation, marching upon the breadth of the earth, to possess the dwelling places that are not their own.

1:6  For, lo, I raise up the Chaldeans, that bitter and hasty nation, which shall march through the breadth of the land, to possess the dwellingplaces that are not theirs.

1:6  Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.

1:6  Hle – probouzím Babyloňany, národ krutý a prchlivý, který se rozejde širou zemí, aby obsadil území, jež jim nepatří.

1:6  Neboť hle, dám povstat Chaldejcům, národu krutému a dravému, který půjde do širé země, aby obsadil příbytky, jež nejsou jeho.

1:6  Nebo aj, já vzbudím Kaldejské, národ lítý a rychlý, kterýž zjezdí všecku širokost země, aby dědičně opanoval příbytky jiných,

1:6  For lo, I raise up the Chaldeans, [that] bitter and hasty nation, which shall march through the breadth of the land, to possess the dwelling-places [that are] not theirs.

1:6  For, behold, I raise up the Chaldeans, that bitter and hasty nation, that march through the breadth of the earth, to possess dwelling places that are not theirs.

1:6  For, see, I raise up the Chaldeans, that bitter and hasty nation, which shall march through the breadth of the land, to possess the dwelling places that are not their's.

1:6  Quia ecce ego suscitabo Chaldæos, gentem amaram et velocem, ambulantem super latitudinem terræ, ut possideat tabernacula non sua.

1:7  They are dreadful, and terrible: from themselves shall their judgment, and their burden proceed.

1:7  They are terrible and dreadful: their judgment and their dignity shall proceed of themselves.

1:7  Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.

1:7  Jsou strašliví a úděsní, právo a čest si sami určují.

1:7  Vzbuzuje strach, je obávaný; ⌈od něj samého pochází jeho právo a vznešenost.⌉

1:7  Strašlivý a hrozný, od něhož soud jeho i vyvýšenost jeho vyjde.

1:7  They [are] terrible and dreadful: their judgment and their dignity shall proceed from themselves.

1:7  They are feared and dreaded. Their judgment and their dignity proceed from themselves.

1:7  They are terrible and dreadful: their judgment and their dignity shall proceed of themselves.

1:7  Horribilis et terribilis est : ex semetipsa judicium et onus ejus egredietur.

1:8  Their horses are lighter than leopards, and swifter than evening wolves; and their horsemen shall be spread abroad: for their horsemen shall come from afar, they shall fly as an eagle that maketh haste to eat.

1:8  Their horses also are swifter than the leopards, and are more fierce than the evening wolves: and their horsemen shall spread themselves, and their horsemen shall come from far; they shall fly as the eagle that hasteth to eat.

1:8  Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.

1:8  Jejich koně jsou rychlejší než leopard, divočejší než vlci zvečera. Jejich jízda uhání střemhlav, jejich jezdci se ženou zdaleka, letí jak orel, jako když kořist napadá.

1:8  Jeho koně jsou rychlejší než leopardi a hbitější nežli vlci ⌈k večeru.⌉ Jeho koně poskakují, jeho jezdci se přiženou zdaleka, přiletí jako orel nedočkavý se nažrat.

1:8  Koni jeho rychlejší budou než rysové, a lítější nad vlky večerní; veliké množství bude jezdců jeho, kteřížto jezdci jeho zdaleka přijedou, a přiletí jako orlice, kteráž chvátá na pastvu.

1:8  Their horses also are swifter than the leopards, and are more fierce than the evening wolves: and their horsemen shall spread themselves, and their horsemen shall come from far; they shall fly as the eagle [that] hasteth to eat.

1:8  Their horses also are swifter than leopards, and are more fierce than the evening wolves. Their horsemen press proudly on. Yes, their horsemen come from afar. They fly as an eagle that hurries to devour.

1:8  Their horses also are swifter than the leopards, and are more fierce than the evening wolves: and their horsemen shall spread themselves, and their horsemen shall come from far; they shall fly as the eagle that hastens to eat.

1:8  Leviores pardis equi ejus, et velociores lupis vespertinis : et diffundentur equites ejus : equites namque ejus de longe venient ; volabunt quasi aquila festinans ad comedendum.

1:9  They shall all come to the prey, their face is like a burning wind: and they shall gather together captives as the sand.

1:9  They shall come all for violence: their faces shall sup up as the east wind, and they shall gather the captivity as the sand.

1:9  Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku.

1:9  Každý přichází páchat násilí, kupředu míří každý z nich, zajatců jak písku sbírají.

1:9  Všichni se ⌈ženou za násilím,⌉ odhodlaně ⌈postupují kupředu,⌉ sbírají zajatce jako písek.

1:9  Každý z nich k utiskování přijde, obrátíce tváři své k východu, když seberou jako písek zajaté.

1:9  They shall come all for violence: their faces shall sup up [as] the east wind, and they shall gather the captivity as the sand.

1:9  All of them come for violence. Their hordes face the desert. He gathers prisoners like sand.

1:9  They shall come all for violence: their faces shall sup up as the east wind, and they shall gather the captivity as the sand.

1:9  Omnes ad prædam venient, facies eorum ventus urens ; et congregabit quasi arenam captivitatem.

1:10  And their prince shall triumph over kings, and princes shall be his laughingstock: and he shall laugh at every strong hold, and shall cast up a mount, and shall take it.

1:10  And they shall scoff at the kings, and the princes shall be a scorn unto them: they shall deride every strong hold; for they shall heap dust, and take it.

1:10  Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.

1:10  Králům se jen vysmívají, k smíchu jsou jim vladaři. Každé pevnosti se smějí, navrší násep a dobudou ji.

1:10  Králům se posmívají, mocnáři jsou jim k smíchu, všem pevnostem se vysmívají, ⌈navrší náspy⌉ a dobudou je.

1:10  Tentýž i králům se posmívati bude, a knížata smích jemu budou; tentýž každé pevnosti smáti se bude, a zdělaje náspy, dobude jí.

1:10  And they shall scoff at the kings, and the princes shall be a scorn to them: they shall deride every strong hold; for they shall heap dust, and take it.

1:10  Yes, he scoffs at kings, and princes are a derision to him. He laughs at every stronghold, for he builds up an earthen ramp, and takes it.

1:10  And they shall scoff at the kings, and the princes shall be a scorn to them: they shall deride every strong hold; for they shall heap dust, and take it.

1:10  Et ipse de regibus triumphabit, et tyranni ridiculi ejus erunt ; ipse super omnem munitionem ridebit, et comportabit aggerem, et capiet eam.

1:11  Then shall his spirit be changed, and he shall pass, and fall: this is his strength of his god.

1:11  Then shall his mind change, and he shall pass over, and offend, imputing this his power unto his god.

1:11  Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.

1:11  Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč – kdo má svou sílu za boha, se provinil!“

1:11  Potom přejdou jako vítr a pominou. Ten, jenž má svou sílu za boha, však ponese vinu.

1:11  Tehdy promění se duch jeho, a přestoupí i zaviní, mysle, že ta moc jeho boha jeho jest.

1:11  Then shall [his] mind change, and he shall pass over, and offend, [imputing] this his power to his god.

1:11  Then he sweeps by like the wind, and goes on. He is indeed guilty, whose strength is his god."

1:11  Then shall his mind change, and he shall pass over, and offend, imputing this his power to his god.

1:11  Tunc mutabitur spiritus, et pertransibit, et corruet : hæc est fortitudo ejus dei sui.

1:12  Wast thou not from the beginning, O Lord my God, my holy one, and we shall not die? Lord, thou hast appointed him for judgment: and made him strong for correction.

1:12  Art thou not from everlasting, O Lord my God, mine Holy One? we shall not die. O Lord, thou hast ordained them for judgment; and, O mighty God, thou hast established them for correction.

1:12  Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.

1:12  Copak tu nejsi, Hospodine, od věků? Ty neumíráš, svatý Bože můj. Ty jsi jim, Hospodine, svěřil soud, poslal jsi je, Skálo má, zjednat nápravu.

1:12  Ty jsi přece odedávna, Hospodine, můj Bože, můj Svatý, ⌈ty neumíráš.⌉ Hospodine, ustanovil jsi ho k soudu, Skálo, určil jsi ho ke kárání.

1:12  Hospodine Bože můj, Svatý můj, zdaliž ty nejsi od věčnosti? Myť nezemřeme. Hospodine, k soudu postavil jsi jej, ty, ó skálo, k trestání nastrojil jsi ho.

1:12  [Art] thou not from everlasting, O LORD my God, my Holy One? We shall not die. O LORD, thou hast ordained them for judgment; and O mighty God, thou hast established them for correction.

1:12  Aren't you from everlasting, Lord my God, my Holy One? We will not die. Lord, you have appointed him for judgment. You, Rock, have established him to punish.

1:12  Are you not from everlasting, O LORD my God, my Holy One? we shall not die. O LORD, you have ordained them for judgment; and, O mighty God, you have established them for correction.

1:12  Numquid non tu a principio, Domine, Deus meus, sancte meus, et non moriemur ? Domine, in judicium posuisti eum, et fortem, ut corriperes, fundasti eum.

1:13  Thy eyes are too pure to behold evil, and thou canst not look on iniquity. Why lookest thou upon them that do unjust things, and holdest thy peace when the wicked devoureth the man that is more just than himself?

1:13  Thou art of purer eyes than to behold evil, and canst not look on iniquity: wherefore lookest thou upon them that deal treacherously, and holdest thy tongue when the wicked devoureth the man that is more righteous than he?

1:13  Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?

1:13  Ty máš však čisté oči, nemůžeš přihlížet trápení a dívat se na neštěstí. Proč tedy snášíš proradníky? Proč mlčíš, když darebák požírá spravedlivějšího, než je sám?

1:13  ⌈Tvoje oči jsou příliš čisté, než aby se dívaly na zlo,⌉ nemohou hledět na trápení. Proč tedy hledíš na podvodníky a mlčíš, zatímco ničema pohlcuje spravedlivějšího, nežli je on?

1:13  Čistéť jsou tvé oči, tak že na zlé věci hleděti, a na bezpráví se dívati nemůžeš. Pročež přehlídati máš nešlechetníkům a mlčeti, poněvadž bezbožník sehlcuje spravedlivějšího, než sám jest.

1:13  [Thou art] of purer eyes than to behold evil, and canst not look on iniquity: why lookest thou on them that deal treacherously, [and] keepest silence when the wicked devoureth [the man that is] more righteous than he?

1:13  You who have purer eyes than to see evil, and who cannot look on perversity, why do you tolerate those who deal treacherously, and keep silent when the wicked swallows up the man who is more righteous than he,

1:13  You are of purer eyes than to behold evil, and can not look on iniquity: why look you on them that deal treacherously, and hold your tongue when the wicked devours the man that is more righteous than he?

1:13  Mundi sunt oculi tui, ne videas malum, et respicere ad iniquitatem non poteris. Quare respicis super iniqua agentes, et taces devorante impio justiorem se ?

1:14  And thou wilt make men as the fishes of the sea, and as the creeping things that have no ruler.

1:14  And makest men as the fishes of the sea, as the creeping things, that have no ruler over them?

1:14  Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?

1:14  Učinil jsi lidi jak ryby v moři, jak drobnou havěť bez vůdce?

1:14  Učinil jsi lidi jako mořské ryby, jako plazy, kteří nad sebou nemají vládce?

1:14  A zanechávati lidí jako ryb mořských, jako zeměplazu, kterýž nemá pána?

1:14  And makest men as the fishes of the sea, as the creeping animals [that have] no ruler over them?

1:14  and make men like the fish of the sea, like the creeping things, that have no ruler over them?

1:14  And make men as the fishes of the sea, as the creeping things, that have no ruler over them?

1:14  Et facies homines quasi pisces maris, et quasi reptile non habens principem.

1:15  He lifted up all them with his hook, he drew them in his drag, and gathered them into his net: for this he will be glad and rejoice.

1:15  They take up all of them with the angle, they catch them in their net, and gather them in their drag: therefore they rejoice and are glad.

1:15  On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.

1:15  Nepřátelé ale všechny loví udicí, tahají čeřenem, chytají do sítí. Proto se radují a jásají,

1:15  Všechny je může vytáhnout na udici, odvléct je ve své síti, sebrat je do svého nevodu; proto se raduje a jásá.

1:15  Všecky napořád udicí vytahuje, zatahuje je sítí svou, a zahrnuje je nevodem svým, protož veselí se a pléše.

1:15  They take up all of them with the angle, they catch them in their net, and gather them in their drag: therefore they rejoice and are glad.

1:15  He takes up all of them with the hook. He catches them in his net, and gathers them in his dragnet. Therefore he rejoices and is glad.

1:15  They take up all of them with the angle, they catch them in their net, and gather them in their drag: therefore they rejoice and are glad.

1:15  Totum in hamo sublevavit, traxit illud in sagena sua, et congregavit in rete suum. Super hoc lætabitur, et exsultabit.

1:16  Therefore will he offer victims to his drag, and he will sacrifice to his net: because through them his portion is made fat, and his meat dainty.

1:16  Therefore they sacrifice unto their net, and burn incense unto their drag; because by them their portion is fat, and their meat plenteous.

1:16  Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.

1:16  proto své síti obětují a svému čeřeni pálí oběti. Vždyť si díky nim užívají do sytosti ty nejvydatnější pokrmy.

1:16  Proto obětuje své síti, pálí kadidlo svému nevodu, neboť díky nim ⌈je jeho podíl úrodný⌉ a jeho potrava tučná.

1:16  Protož síti své obětuje, a kadí nevodu svému; nebo skrze ně ztučněl díl jeho, a strava jeho zlepšena.

1:16  Therefore they sacrifice to their net, and burn incense to their drag; because by them their portion [is] fat, and their food plenteous.

1:16  Therefore he sacrifices to his net, and burns incense to his dragnet, because by them his life is luxurious, and his food is good.

1:16  Therefore they sacrifice to their net, and burn incense to their drag; because by them their portion is fat, and their meat plenteous.

1:16  Propterea immolabit sagenæ suæ, et sacrificabit reti suo, quia in ipsis incrassata est pars ejus, et cibus ejus electus.

1:17  For this cause therefore he spreadeth his net, and will not spare continually to slay the nations.

1:17  Shall they therefore empty their net, and not spare continually to slay the nations?

1:17  Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?

1:17  To budou pořád vyprazdňovat svou síť a bez lítosti vraždit národy?

1:17  Cožpak smí takto vyprazdňovat svou síť, stále bez soucitu pobíjet národy?

1:17  S tím-liž se vším předce zatahovati má sít svou, a ustavičně národy mordovati bez lítosti?

1:17  Shall they therefore empty their net, and not spare continually to slay the nations?

1:17  Will he therefore continually empty his net, and kill the nations without mercy?

1:17  Shall they therefore empty their net, and not spare continually to slay the nations?

1:17  Propter hoc ergo expandit sagenam suam, et semper interficere gentes non parcet.

Chapter 2

2:1  I will stand upon my watch, and fix my foot upon the tower: and I will watch, to see what will be said to me, and what I may answer to him that reproveth me.

2:1  I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what he will say unto me, and what I shall answer when I am reproved.

2:1  Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.

2:1  Budu držet svoji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych poznal, jak ke mně promluví a jak odpoví na mé výčitky.

2:1  Budu stát na své stráži, postavím se na opevnění a budu pozorně sledovat, abych viděl, jak ke mně promluví, co odpoví na mou stížnost.

2:1  Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.

2:1  I will stand upon my watch, and seat myself upon the tower, and will watch to see what he will say to me, and what I shall answer when I am reproved.

2:1  I will stand at my watch, and set myself on the ramparts, and will look out to see what he will say to me, and what I will answer concerning my complaint.

2:1  I will stand on my watch, and set me on the tower, and will watch to see what he will say to me, and what I shall answer when I am reproved.

2:1  Super custodiam meam stabo, et figam gradum super munitionem : et contemplabor ut videam quid dicatur mihi, et quid respondeam ad arguentem me.

2:2  And the Lord answered me, and said: Write the vision, and make it plain upon tables: that he that readeth it may run over it.

2:2  And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it.

2:2  Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.

2:2  A Hospodin mi odpověděl: „Zapiš to vidění zřetelně na tabulky, aby je čtenář mohl snadno číst.

2:2  Hospodin mi odpověděl: Zapiš vidění, ⌈zřetelně ho napiš⌉ na tabulky, aby ⌈to čtenář⌉ mohl ⌈přeběhnout zrakem.⌉

2:2  I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,

2:2  And the LORD answered me, and said, Write the vision, and make [it] plain upon tables, that he may run that readeth it.

2:2  The Lord answered me, "Write the vision, and make it plain on tablets, that he who runs may read it.

2:2  And the LORD answered me, and said, Write the vision, and make it plain on tables, that he may run that reads it.

2:2  Et respondit mihi Dominus, et dixit : Scribe visum, et explana eum super tabulas, ut percurrat qui legerit eum.

2:3  For as yet the vision is far off, and it shall appear at the end, and shall not lie: if it make any delay, wait for it: for it shall surely come, and it shall not be slack.

2:3  For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry.

2:3  Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“

2:3  To vidění ukazuje k době určené, svědčí o konci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde totiž jistě a neopozdí se.

2:3  Vždyť vidění je svědkem pro určený čas, ⌈svědectvím o konci,⌉ a neselže. Ačkoliv otálí, vyčkávej na něj, neboť se jistě naplní a neopozdí se.

2:3  Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.

2:3  For the vision [is] yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it may tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry.

2:3  For the vision is yet for the appointed time, and it hurries toward the end, and won't prove false. Though it takes time, wait for it; because it will surely come. It won't delay.

2:3  For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry.

2:3  Quia adhuc visus procul ; et apparebit in finem, et non mentietur : si moram fecerit, exspecta illum, quia veniens veniet, et non tardabit.

2:4  Behold, he that is unbelieving, his soul shall not be right in himself: but the just shall live in his faith.

2:4  Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith.

2:4  Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.

2:4  Hle – kdo je nadutý, nemá poctivou duši. Spravedlivý však bude žít díky své věrnosti.

2:4  Hle, ten, jehož touha není správná, je umdlený, ale spravedlivý bude žít díky své věrnosti.

2:4  Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.

2:4  Behold, his soul [which] is lifted up, is not upright in him: but the just shall live by his faith.

2:4  Behold, his soul is puffed up. It is not upright in him, but the righteous will live by his faith.

2:4  Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith.

2:4  Ecce qui incredulus est, non erit recta anima ejus in semetipso ; justus autem in fide sua vivet.

2:5  And as wine deceiveth him that drinketh it: so shall the proud man be, and he shall not be honoured: who hath enlarged his desire like hell: and is himself like death, and he is never satisfied: but will gather together unto him all nations, and heap together unto him all people.

2:5  Yea also, because he transgresseth by wine, he is a proud man, neither keepeth at home, who enlargeth his desire as hell, and is as death, and cannot be satisfied, but gathereth unto him all nations, and heapeth unto him all people:

2:5  Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.

2:5  Zrádné je totiž bohatství; nadutec nemá chvíli klid. Otevírá chřtán jako záhrobí, jako smrt nemůže se nasytit, i kdyby uchvátil všechny národy a všechny lidi si přivlastnil.“

2:5  ⌈Ano, víno podvede pyšného muže,⌉ nemá stání; otvírá svůj chřtán jako podsvětí, je nenasytný jako smrt; posbíral k sobě všechny národy, shromáždil k sobě všechny lidi.

2:5  Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi.

2:5  Yes also, because he transgresseth by wine, [he is] a proud man, neither keepeth at home, who enlargeth his desire, as hell, and [is] as death, and cannot be satisfied, but gathereth to him all nations, and collecteth to him all people:

2:5  Yes, moreover, wine is treacherous. A haughty man who doesn't stay at home, who enlarges his desire as Sheol, and he is like death, and can't be satisfied, but gathers to himself all nations, and heaps to himself all peoples.

2:5  Yes also, because he transgresses by wine, he is a proud man, neither keeps at home, who enlarges his desire as hell, and is as death, and cannot be satisfied, but gathers to him all nations, and heaps to him all people:

2:5  Et quomodo vinum potantem decipit, sic erit vir superbus, et non decorabitur : qui dilatavit quasi infernus animam suam, et ipse quasi mors, et non adimpletur : et congregabit ad se omnes gentes, et coacervabit ad se omnes populos.

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a dark speech concerning him: and it shall be said: Woe to him that heapeth together that which is not his own? how long also doth he load himself with thick clay?

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increaseth that which is not his! how long? and to him that ladeth himself with thick clay!

2:6  Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje.

2:6  Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří! Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil?

2:6  Což o něm tito všichni nepronesou pořekadla, podobenství a hádanky? Bude se říkat: Běda tomu, kdo množí, co není jeho -- jak dlouho to potrvá? -- tomu, kdo se obohacuje vydíráním.

2:6  Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increaseth [that which is] not his! how long? and to him that ladeth himself with thick clay!

2:6  Won't all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, 'Woe to him who increases that which is not his, and who enriches himself by extortion! How long?'

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increases that which is not his! how long? and to him that lades himself with thick clay!

2:6  Numquid non omnes isti super eum parabolam sument, et loquelam ænigmatum ejus, et dicetur : Væ ei qui multiplicat non sua ? usquequo et aggravat contra se densum lutum ?

2:7  Shall they not rise up suddenly that shall bite thee: and they be stirred up that shall tear thee, and thou shalt be a spoil to them?

2:7  Shall they not rise up suddenly that shall bite thee, and awake that shall vex thee, and thou shalt be for booties unto them?

2:7  Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevschopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán v plen.

2:7  Znenadání povstanou tvoji dlužníci, ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí a staneš se jejich kořistí!

2:7  Což nepovstanou v okamžiku tvoji věřitelé, neproberou se ti, kdo tě děsí, a nestaneš se jejich kořistí?

2:7  Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení.

2:7  Shall they not rise suddenly that shall bite thee, and awake that shall disturb thee, and thou shalt be for booties to them?

2:7  Won't your debtors rise up suddenly, and wake up those who make you tremble, and you will be their victim?

2:7  Shall they not rise up suddenly that shall bite you, and awake that shall vex you, and you shall be for booties to them?

2:7  Numquid non repente consurgent qui mordeant te, et suscitabuntur lacerantes te, et eris in rapinam eis ?

2:8  Because thou hast spoiled many nations, all that shall be left of the people shall spoil thee: because of men's blood, and for the iniquity of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Because thou hast spoiled many nations, all the remnant of the people shall spoil thee; because of men’s blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Za to, že jsi plenil mnohé pronárody, budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.

2:8  Protože jsi plenil mnohé národy, ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:8  Protože jsi vyplenil mnohé národy, všechny zbylé národy vyplení tebe -- za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích.

2:8  Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.

2:8  Because thou hast laid waste many nations, all the remnant of the people shall lay thee waste; because of men's blood, and [for] the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Because you have plundered many nations, all the remnant of the peoples will plunder you, because of men's blood, and for the violence done to the land, to the city and to all who dwell in it.

2:8  Because you have spoiled many nations, all the remnant of the people shall spoil you; because of men's blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Quia tu spoliasti gentes multas, spoliabunt te omnes qui reliqui fuerint de populis, propter sanguinem hominis, et iniquitatem terræ, civitatis, et omnium habitantium in ea.

2:9  Woe to him that gathereth together an evil covetousness to his house, that his nest may be on high, and thinketh he may be delivered out of the hand of evil.

2:9  Woe to him that coveteth an evil covetousness to his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the power of evil!

2:9  Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprosil ze spárů zla.

2:9  Běda tomu, kdo chtivě shání pro svůj dům mrzký zisk, aby si na výšině hnízdo postavil, unikl z dosahu všech neštěstí!

2:9  Běda tomu, kdo hrabe pro svůj dům nekalý zisk, aby si vysoko postavil své hnízdo, a tak byl vysvobozen z moci zla.

2:9  Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství.

2:9  Woe to him that coveteth an evil covetousness to his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the power of evil!

2:9  Woe to him who gets an evil gain for his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the hand of evil!

2:9  Woe to him that covets an evil covetousness to his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the power of evil!

2:9  Væ qui congregat avaritiam malam domui suæ, ut sit in excelso nidus ejus, et liberari se putat de manu mali !

2:10  Thou hast devised confusion to thy house, thou hast cut off many people, and thy soul hath sinned.

2:10  Thou hast consulted shame to thy house by cutting off many people, and hast sinned against thy soul.

2:10  Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům; hřešíš sám proti sobě.

2:10  Vlastnímu domu jsi hanbu připravil, když jsi kosil mnohé národy – vlastním životem za to zaplatíš.

2:10  Připravil jsi hanbu pro svůj dům, zničil jsi mnohé národy, hřešil jsi ⌈proti své duši.⌉

2:10  Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.

2:10  Thou hast consulted shame to thy house by cutting off many people, and hast sinned [against] thy soul.

2:10  You have devised shame to your house, by cutting off many peoples, and have sinned against your soul.

2:10  You have consulted shame to your house by cutting off many people, and have sinned against your soul.

2:10  Cogitasti confusionem domui tuæ ; concidisti populos multos, et peccavit anima tua.

2:11  For the stone shall cry out of the wall: and the timber that is between the joints of the building, shall answer.

2:11  For the stone shall cry out of the wall, and the beam out of the timber shall answer it.

2:11  I kámen ze zdi bude křičet, trám z kovu mu odpovídat.

2:11  Vždyť bude křičet i kamení ze zdi a trámy ze střechy se přidají.

2:11  Vždyť kámen ze zdi bude křičet a odpoví mu trám z krovu.

2:11  Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.

2:11  For the stone shall cry out of the wall, and the beam out of the timber shall answer it.

2:11  For the stone will cry out of the wall, and the beam out of the woodwork will answer it.

2:11  For the stone shall cry out of the wall, and the beam out of the timber shall answer it.

2:11  Quia lapis de pariete clamabit, et lignum, quod inter juncturas ædificiorum est, respondebit.

2:12  Woe to him that buildeth a town with blood, and prepareth a city by iniquity.

2:12  Woe to him that buildeth a town with blood, and stablisheth a city by iniquity!

2:12  Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.

2:12  Běda tomu, kdo staví město na krvi, kdo zakládá obec příkořím!

2:12  Běda tomu, kdo staví město proléváním krve a upevňuje ho zvráceností.

2:12  Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí.

2:12  Woe to him that buildeth a town with blood, and establisheth a city by iniquity!

2:12  Woe to him who builds a town with blood, and establishes a city by iniquity!

2:12  Woe to him that builds a town with blood, and establishes a city by iniquity!

2:12  Væ qui ædificat civitatem in sanguinibus, et præparat urbem in iniquitate !

2:13  Are not these things from the Lord of hosts? for the people shall labour in a great fire: and the nations in vain, and they shall faint.

2:13  Behold, is it not of the Lord of hosts that the people shall labour in the very fire, and the people shall weary themselves for very vanity?

2:13  Hle, což to není od Hospodina zástupů, když „lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic“?

2:13  Copak Hospodin zástupů neurčil, že dřina národů přijde do ohně, že se namáhají zbytečně?

2:13  Hle, což to není od Hospodina zástupů: Národy se namáhají pro oheň a lidé se zbytečně unavují?

2:13  Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí.

2:13  Behold, [is it] not from the LORD of hosts that the people shall labor in the very fire, and the people shall weary themselves for very vanity?

2:13  Behold, isn't it of the Lord of hosts that the peoples labor for the fire, and the nations weary themselves for vanity?

2:13  Behold, is it not of the LORD of hosts that the people shall labor in the very fire, and the people shall weary themselves for very vanity?

2:13  Numquid non hæc sunt a Domino exercituum ? laborabunt enim populi in multo igne, et gentes in vacuum, et deficient.

2:14  For the earth shall be filled, that men may know the glory of the Lord, as waters covering the sea.

2:14  For the earth shall be filled with the knowledge of the glory of the Lord, as the waters cover the sea.

2:14  Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.

2:14  Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.

2:14  Neboť země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře.

2:14  Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.

2:14  For the earth shall be filled with the knowledge of the glory of the LORD, as the waters cover the sea.

2:14  For the earth will be filled with the knowledge of the glory of the Lord, as the waters cover the sea.

2:14  For the earth shall be filled with the knowledge of the glory of the LORD, as the waters cover the sea.

2:14  Quia replebitur terra, ut cognoscant gloriam Domini, quasi aquæ operientes mare.

2:15  Woe to him that giveth drink to his friend, and presenteth his gall, and maketh him drunk, that he may behold his nakedness.

2:15  Woe unto him that giveth his neighbour drink, that puttest thy bottle to him, and makest him drunken also, that thou mayest look on their nakedness!

2:15  Běda tomu, kdo napájí svého bližního, tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.

2:15  Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu, kdo jej opíjí z číše svého hněvu, aby se díval na jeho nahotu!

2:15  Běda tomu, kdo dává svým bližním pít ⌈z číše⌉ svého hněvu a opíjí je, aby se díval na jejich nahotu.

2:15  Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.

2:15  Woe to him that giveth his neighbor drink, that puttest thy bottle to [him], and makest [him] drunken also, that thou mayest look on their nakedness!

2:15  "Woe to him who gives his neighbor drink, pouring your inflaming wine until they are drunk, so that you may gaze at their naked bodies!

2:15  Woe to him that gives his neighbor drink, that put your bottle to him, and make him drunken also, that you may look on their nakedness!

2:15  Væ qui potum dat amico suo mittens fel suum, et inebrians ut aspiciat nuditatem ejus !

2:16  Thou art filled with shame instead of glory: drink thou also, and fall fast asleep: the cup of the right hand of the Lord shall compass thee, and shameful vomiting shall be on thy glory.

2:16  Thou art filled with shame for glory: drink thou also, and let thy foreskin be uncovered: the cup of the Lord’s right hand shall be turned unto thee, and shameful spewing shall be on thy glory.

2:16  Dosyta se najíš pohany, ne slávy. I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost. I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.

2:16  Ne slávou, ale hanbou budeš opilý. Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný! Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy; ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.

2:16  Nasytíš se hanbou místo slávy. Pij i ty a odhal se! Kalich v Hospodinově pravici se obrátí proti tobě, ostuda přijde na tvou slávu.

2:16  Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.

2:16  Thou art filled with shame for glory: drink thou also, and let thy foreskin be uncovered: the cup of the LORD'S right hand shall be turned to thee, and shameful vomiting [shall be] on thy glory.

2:16  You are filled with shame, and not glory. You will also drink, and be exposed! The cup of the Lord's right hand will come around to you, and disgrace will cover your glory.

2:16  You are filled with shame for glory: drink you also, and let your foreskin be uncovered: the cup of the LORD's right hand shall be turned to you, and shameful spewing shall be on your glory.

2:16  Repletus es ignominia pro gloria ; bibe tu quoque, et consopire. Circumdabit te calix dexteræ Domini, et vomitus ignominiæ super gloriam tuam.

2:17  For the iniquity of Libanus shall cover thee, and the ravaging of beasts shall terrify them because of the blood of men, and the iniquity of the land, and of the city, and of all that dwell therein.

2:17  For the violence of Lebanon shall cover thee, and the spoil of beasts, which made them afraid, because of men’s blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:17  Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.

2:17  Tvé násilí na Libanonu tě zavalí, tvé vybíjení zvířat tě bude děsit – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:17  Neboť tě přikryje násilí spáchané na Libanonu a zkáza způsobená zvěří tě roztřese strachem za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích.

2:17  Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.

2:17  For the violence of Lebanon shall cover thee, and the spoil of beasts, [which] made them afraid, because of men's blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:17  For the violence done to Lebanon will overwhelm you, and the destruction of the animals, which made them afraid; because of men's blood, and for the violence done to the land, to every city and to those who dwell in them.

2:17  For the violence of Lebanon shall cover you, and the spoil of beasts, which made them afraid, because of men's blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:17  Quia iniquitas Libani operiet te, et vastitas animalium deterrebit eos de sanguinibus hominum, et iniquitate terræ, et civitatis, et omnium habitantium in ea.

2:18  What doth the graven thing avail, because the maker thereof hath graven it, a molten, and a false image? because the forger thereof hath trusted in a thing of his own forging, to make dumb idols.

2:18  What profiteth the graven image that the maker thereof hath graven it; the molten image, and a teacher of lies, that the maker of his work trusteth therein, to make dumb idols?

2:18  Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky.

2:18  Na co je modla, kterou někdo vytesal, odlitá socha, jež vyučuje klam? Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil, dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.

2:18  Co prospěje tesaná modla, když ji vytesal její tvůrce, či litá modla, učitel lži? Vždyť tvůrce spoléhá na svůj výtvor, když dělá němé nicotnosti.

2:18  Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?

2:18  What profiteth the graven image that its maker hath graven it; the molten image, and a teacher of lies, that the maker of his work trusteth therein, to make dumb idols?

2:18  "What value does the engraved image have, that its maker has engraved it; the molten image, even the teacher of lies, that he who fashions its form trusts in it, to make mute idols?

2:18  What profits the graven image that the maker thereof has graven it; the molten image, and a teacher of lies, that the maker of his work trusts therein, to make dumb idols?

2:18  Quid prodest sculptile, quia sculpsit illud fictor suus, conflatile, et imaginem falsam ? quia speravit in figmento fictor ejus, ut faceret simulacra muta.

2:19  Woe to him that saith to wood: Awake: to the dumb stone: Arise: can it teach? Behold, it is laid over with gold, and silver, and there is no spirit in the bowels thereof.

2:19  Woe unto him that saith to the wood, Awake; to the dumb stone, Arise, it shall teach! Behold, it is laid over with gold and silver, and there is no breath at all in the midst of it.

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: „Procitni“, kdo říká němému kameni: „Vzbuď se.“ Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha.-

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“ kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“ Může ta věc být jeho učitel? Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem, ducha v tom ale nenajdeš.

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: Probuď se! a němému kameni: Vzbuď se! Ten tě má učit? Hle, je pokryt zlatem a stříbrem, ale dech v něm vůbec není!

2:19  Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.

2:19  Woe to him that saith to the wood, Awake; to the dumb stone, Arise, it shall teach! Behold, it [is] laid over with gold and silver, and [there is] no breath at all in the midst of it.

2:19  Woe to him who says to the wood, 'Awake!' or to the mute stone, 'Arise!' Shall this teach? Behold, it is overlaid with gold and silver, and there is no breath at all in its midst.

2:19  Woe to him that said to the wood, Awake; to the dumb stone, Arise, it shall teach! Behold, it is laid over with gold and silver, and there is no breath at all in the middle of it.

2:19  Væ qui dicit ligno : Expergiscere ; Surge, lapidi tacenti ! Numquid ipse docere poterit ? ecce iste coopertus est auro et argento, et omnis spiritus non est in visceribus ejus.

2:20  But the Lord is in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  But the Lord is in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!

2:20  Hospodin je ale ve svém svatém chrámě – ať před ním zmlkne celá zem!

2:20  Ale Hospodin je ve svém svatém chrámu. Zmlkni před ním celá země!

2:20  Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.

2:20  But the LORD [is] in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  But the Lord is in his holy temple. Let all the earth be silent before him!"

2:20  But the LORD is in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  Dominus autem in templo sancto suo : sileat a facie ejus omnis terra !

Chapter 3

3:1  A PRAYER OF Habakkuk THE PROPHET FOR IGNORANCES.

3:1  A prayer of Habakkuk the prophet upon Shigionoth.

3:1  Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně.

3:1  Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků.

3:1  Modlitba proroka Abakuka na šigjonót.

3:1  Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:

3:1  A prayer of Habakkuk the prophet upon Shigionoth.

3:1  A prayer of Habakkuk, the prophet, set to victorious music.

3:1  A prayer of Habakkuk the prophet on Shigionoth.

3:1  Oratio Habacuc prophetæ, pro ignorantiis.

3:2  O Lord, I have heard thy hearing, and was afraid. O Lord, thy work, in the midst of the years bring it to life: In the midst of the years thou shalt make it known: when thou art angry, thou wilt remember mercy.

3:2  O Lord, I have heard thy speech, and was afraid: O Lord, revive thy work in the midst of the years, in the midst of the years make known; in wrath remember mercy.

3:2  Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování!

3:2  Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst, před tvým dílem stojím s úžasem. Oživ je, Hospodine, znovu po letech, po všech těch letech je znovu zjev, na slitování se v té vřavě rozpomeň!

3:2  Hospodine, slyšel jsem zprávu o tobě; bojím se, Hospodine, o tvé dílo. Obnov jej v těchto letech, dej ho poznat v těchto letech; v nepokoji pamatuj na slitování.

3:2  Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.

3:2  O LORD, I have heard thy speech, [and] was afraid: O LORD, revive thy work in the midst of the years, in the midst of the years make known; in wrath remember mercy.

3:2  Lord, I have heard of your fame. I stand in awe of your deeds, Lord. Renew your work in the midst of the years. In the midst of the years make it known. In wrath, you remember mercy.

3:2  O LORD, I have heard your speech, and was afraid: O LORD, revive your work in the middle of the years, in the middle of the years make known; in wrath remember mercy.

3:2  Domine, audivi auditionem tuam, et timui. Domine, opus tuum, in medio annorum vivifica illud ; in medio annorum notum facies : cum iratus fueris, misericordiæ recordaberis.

3:3  God will come from the south, and the holy one from mount Pharan: His glory covered the heavens, and the earth is full of his praise.

3:3  God came from Teman, and the Holy One from mount Paran. Selah. His glory covered the heavens, and the earth was full of his praise.

3:3  Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.

3:3  Z Temanu přichází Bůh, Svatý přichází z hory Paranu. séla Jeho sláva halí nebesa, země je plná jeho chval.

3:3  Bůh přichází z Témanu, Svatý z hory Páranu. Sela. Jeho nádhera přikryla nebesa, jeho chvála naplnila zemi.

3:3  Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.

3:3  God came from Teman, and the Holy One from mount Paran. Selah. His glory covered the heavens, and the earth was full of his praise.

3:3  God came from Teman, the Holy One from Mount Paran. Selah. His glory covered the heavens, and his praise filled the earth.

3:3  God came from Teman, and the Holy One from mount Paran. Selah. His glory covered the heavens, and the earth was full of his praise.

3:3  Deus ab austro veniet, et Sanctus de monte Pharan : operuit cælos gloria ejus, et laudis ejus plena est terra.

3:4  His brightness shall be as the light: horns are in his hands: There is his strength hid:

3:4  And his brightness was as the light; he had horns coming out of his hand: and there was the hiding of his power.

3:4  Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž se skryla jeho síla.

3:4  Jeho jas je jako svítání, z jeho ruky září paprsky – tam je zdroj jeho sil.

3:4  Jeho zář je jako svítání, ⌈paprsky šlehají z jeho ruky,⌉ tam ⌈se skrývá jeho síla.⌉

3:4  Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.

3:4  And [his] brightness was as the light; he had horns [coming] out of his hand; and there [was] the hiding of his power.

3:4  His splendor is like the sunrise. Rays shine from his hand, where his power is hidden.

3:4  And his brightness was as the light; he had horns coming out of his hand: and there was the hiding of his power.

3:4  Splendor ejus ut lux erit, cornua in manibus ejus : ibi abscondita est fortitudo ejus.

3:5  Death shall go before his face. And the devil shall go forth before his feet.

3:5  Before him went the pestilence, and burning coals went forth at his feet.

3:5  Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.

3:5  Před jeho tváří jde Rána morová, v patách mu kráčí Nákaza!

3:5  Před ním jde mor, v jeho stopách táhne nákaza.

3:5  Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho.

3:5  Before him went the pestilence, and burning coals went forth at his feet.

3:5  Plague went before him, and pestilence followed his feet.

3:5  Before him went the pestilence, and burning coals went forth at his feet.

3:5  Ante faciem ejus ibit mors, et egredietur diabolus ante pedes ejus.

3:6  He stood and measured the earth. He beheld, and melted the nations: and the ancient mountains were crushed to pieces. The hills of the world were bowed down by the journeys of his eternity.

3:6  He stood, and measured the earth: he beheld, and drove asunder the nations; and the everlasting mountains were scattered, the perpetual hills did bow: his ways are everlasting.

3:6  Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu.

3:6  Zastavil se a měří zem; národy se chvějí pod jeho pohledem. Odvěká pohoří se drolí na kusy, věčná návrší se sklánějí – jemu patří stezky věčnosti!

3:6  Zůstane stát a zatřese zemí, pohlédne a ⌈národy se chvějí;⌉ odvěká pohoří se tříští, dávná návrší klesají, ⌈jde dávnou cestou.⌉

3:6  Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.

3:6  He stood, and measured the earth: he beheld, and drove asunder the nations; and the everlasting mountains were scattered, the perpetual hills did bow: his ways [are] everlasting.

3:6  He stood, and shook the earth. He looked, and made the nations tremble. The ancient mountains were crumbled. The age-old hills collapsed. His ways are eternal.

3:6  He stood, and measured the earth: he beheld, and drove asunder the nations; and the everlasting mountains were scattered, the perpetual hills did bow: his ways are everlasting.

3:6  Stetit, et mensus est terram ; aspexit, et dissolvit gentes, et contriti sunt montes sæculi : incurvati sunt colles mundi ab itineribus æternitatis ejus.

3:7  I saw the tents of Ethiopia for their iniquity, the curtains of the land of Madian shall be troubled.

3:7  I saw the tents of Cushan in affliction: and the curtains of the land of Midian did tremble.

3:7  Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjanské země.

3:7  Kúšanské stany vidím v bolestech, plachty Midiánu třesou se.

3:7  ⌈Vidím, že stany Kúšanců jsou vystaveny zkáze,⌉ stanové plachty v midjánské zemi se třesou.

3:7  Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské.

3:7  I saw the tents of Cushan in affliction: [and] the curtains of the land of Midian trembled.

3:7  I saw the tents of Cushan in affliction. The dwellings of the land of Midian trembled.

3:7  I saw the tents of Cushan in affliction: and the curtains of the land of Midian did tremble.

3:7  Pro iniquitate vidi tentoria Æthiopiæ ; turbabuntur pelles terræ Madian.

3:8  Wast thou angry, O Lord, with the rivers? or was thy wrath upon the rivers? or thy indignation in the sea? Who will ride upon thy horses: and thy chariots are salvation.

3:8  Was the Lord displeased against the rivers? was thine anger against the rivers? was thy wrath against the sea, that thou didst ride upon thine horses and thy chariots of salvation?

3:8  Vzpanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.

3:8  To se, Hospodine, zlobíš na řeky? To míří na řeky tvé zuření? To ses tak proti moři rozlítil, že jsi na svých ořích vyrazil a na svých vozech vítězných?

3:8  ⌈Cožpak proti řekám, Hospodine,⌉ zdali proti řekám plane tvůj hněv, zdali proti moři tvé rozhořčení, že jedeš na svých koních, na svých vítězných vozech?

3:8  Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?

3:8  Was the LORD displeased against the rivers? [was] thy anger against the rivers? [was] thy wrath against the sea, that thou didst ride upon thy horses, [and] thy chariots of salvation?

3:8  Was the Lord displeased with the rivers? Was your anger against the rivers, or your wrath against the sea, that you rode on your horses, on your chariots of salvation?

3:8  Was the LORD displeased against the rivers? was your anger against the rivers? was your wrath against the sea, that you did ride on your horses and your chariots of salvation?

3:8  Numquid in fluminibus iratus es, Domine ? aut in fluminibus furor tuus ? vel in mari indignatio tua ? Qui ascendes super equos tuos, et quadrigæ tuæ salvatio.

3:9  Thou wilt surely take up thy bow: according to the oaths which thou hast spoken to the tribes. Thou wilt divide the rivers of the earth.

3:9  Thy bow was made quite naked, according to the oaths of the tribes, even thy word. Selah. Thou didst cleave the earth with rivers.

3:9  Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. Řekami rozpolcuješ zemi.

3:9  Třímáš svůj obnažený luk, tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla Rozdělil jsi zemi řekami,

3:9  Holý a připravený je tvůj luk. ⌈Vysíláš své šípy.⌉ Sela. Řekami rozděluješ zemi.

3:9  Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil,

3:9  Thy bow was made quite naked, [according] to the oaths of the tribes, [even thy] word. Selah. Thou didst cleave the earth with rivers.

3:9  You uncovered your bow. You called for your sworn arrows. Selah. You split the earth with rivers.

3:9  Your bow was made quite naked, according to the oaths of the tribes, even your word. Selah. You did split the earth with rivers.

3:9  Suscitans suscitabis arcum tuum, juramenta tribubus quæ locutus es ; fluvios scindes terræ.

3:10  The mountains saw thee, and were grieved: the great body of waters passed away. The deep put forth its voice: the deep lifted up its hands.

3:10  The mountains saw thee, and they trembled: the overflowing of the water passed by: the deep uttered his voice, and lifted up his hands on high.

3:10  Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce.

3:10  hory tě zahlédly a už se svíjejí. Už se valí vodní přívaly, z hlubiny je slyšet hučení, do výšky se vlny vzdouvají.

3:10  Hory tě zahlédnou a svíjejí se, příval vody se valí, hlubina vydala svůj hlas, vysoko zvedá své ruce.

3:10  Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla.

3:10  The mountains saw thee, [and] they trembled: the overflowing of the water passed by: the deep uttered his voice, [and] lifted up his hands on high.

3:10  The mountains saw you, and were afraid. The storm of waters passed by. The deep roared and lifted up its hands on high.

3:10  The mountains saw you, and they trembled: the overflowing of the water passed by: the deep uttered his voice, and lifted up his hands on high.

3:10  Viderunt te, et doluerunt montes ; gurges aquarum transiit : dedit abyssus vocem suam ; altitudo manus suas levavit.

3:11  The sun and the moon stood still in their habitation, in the light of thy arrows, they shall go in the brightness of thy glittering spear.

3:11  The sun and moon stood still in their habitation: at the light of thine arrows they went, and at the shining of thy glittering spear.

3:11  Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blištivého kopí.

3:11  Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí, před září tvých šípů utekly, před blýskáním tvého kopí.

3:11  Slunce i měsíc ⌈vejdou do svého obydlí,⌉ odejdou v jasu tvých šípů, v záři tvého blýskavého kopí.

3:11  Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.

3:11  The sun [and] moon stood still in their habitation: at the light of thy arrows they went, [and] at the shining of thy glittering spear.

3:11  The sun and moon stood still in the sky, at the light of your arrows as they went, at the shining of your glittering spear.

3:11  The sun and moon stood still in their habitation: at the light of your arrows they went, and at the shining of your glittering spear.

3:11  Sol et luna steterunt in habitaculo suo : in luce sagittarum tuarum ibunt, in splendore fulgurantis hastæ tuæ.

3:12  In thy anger thou wilt tread the earth under foot: in thy wrath thou wilt astonish the nations.

3:12  Thou didst march through the land in indignation, thou didst thresh the heathen in anger.

3:12  Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.

3:12  Ve svém rozhořčení kráčíš zemí, ve svém hněvu šlapeš národy.

3:12  S rozhořčením projdeš zemi, v hněvu pošlapeš národy.

3:12  V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.

3:12  Thou didst march through the land in indignation, thou didst thresh the heathen in anger.

3:12  You marched through the land in wrath. You threshed the nations in anger.

3:12  You did march through the land in indignation, you did thresh the heathen in anger.

3:12  In fremitu conculcabis terram ; in furore obstupefacies gentes.

3:13  Thou wentest forth for the salvation of thy people: for salvation with thy Christ. Thou struckest the head of the house of the wicked: thou hast laid bare his foundation even to the neck.

3:13  Thou wentest forth for the salvation of thy people, even for salvation with thine anointed; thou woundedst the head out of the house of the wicked, by discovering the foundation unto the neck. Selah.

3:13  Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu.

3:13  Vyšel jsi zachránit svůj lid, svého pomazaného zachránit. Vůdce zlého domu jsi rozdrtil, obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla

3:13  Vyjdeš k záchraně svého lidu, k záchraně svého pomazaného; srazíš hlavu z ničemova domu, obnažíš ho od ⌈paty až k šíji.⌉ Sela.

3:13  Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.

3:13  Thou wentest forth for the salvation of thy people, [even] for salvation with thy anointed; thou woundedst the head out of the house of the wicked, by uncovering the foundation to the neck. Selah.

3:13  You went forth for the salvation of your people, for the salvation of your anointed. You crushed the head of the land of wickedness. You stripped them head to foot. Selah.

3:13  You went forth for the salvation of your people, even for salvation with your anointed; you wounded the head out of the house of the wicked, by discovering the foundation to the neck. Selah.

3:13  Egressus es in salutem populi tui, in salutem cum christo tuo : percussisti caput de domo impii, denudasti fundamentum ejus usque ad collum.

3:14  Thou hast cursed his sceptres, the head of his warriors, them that came out as a whirlwind to scatter me. Their joy was like that of him that devoureth the poor man in secret.

3:14  Thou didst strike through with his staves the head of his villages: they came out as a whirlwind to scatter me: their rejoicing was as to devour the poor secretly.

3:14  Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.

3:14  Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy, když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit, když už se těšili, jak pohltí ubožáky ve skrýších.

3:14  Jeho vlastními šípy probodneš hlavu jeho knížat, kteří se ženou jako bouře, aby nás rozptýlili, jásají, jako by chtěli pohltit chudého v skrýši.

3:14  Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě.

3:14  Thou didst strike through with his staffs the head of his villages: they came out as a whirlwind to scatter me: their rejoicing [was] as to devour the poor secretly.

3:14  You pierced the heads of his warriors with their own spears. They came as a whirlwind to scatter me, gloating as if to devour the wretched in secret.

3:14  You did strike through with his staves the head of his villages: they came out as a whirlwind to scatter me: their rejoicing was as to devour the poor secretly.

3:14  Maledixisti sceptris ejus, capiti bellatorum ejus, venientibus ut turbo ad dispergendum me : exsultatio eorum, sicut ejus qui devorat pauperem in abscondito.

3:15  Thou madest a way in the sea for thy horses, in the mud of many waters.

3:15  Thou didst walk through the sea with thine horses, through the heap of great waters.

3:15  Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.

3:15  Se svými oři cváláš po moři, až se mocné vody vzdouvaly.

3:15  Svými koňmi šlapeš po moři, množství bouřících vod.

3:15  Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.

3:15  Thou didst walk through the sea with thy horses, [through] the mire of great waters.

3:15  You trampled the sea with your horses, churning mighty waters.

3:15  You did walk through the sea with your horses, through the heap of great waters.

3:15  Viam fecisti in mari equis tuis, in luto aquarum multarum.

3:16  I have heard and my bowels were troubled: my lips trembled at the voice. Let rottenness enter into my bones, and swarm under me. That I may rest in the day of tribulation: that I may go up to our people that are girded.

3:16  When I heard, my belly trembled; my lips quivered at the voice: rottenness entered into my bones, and I trembled in myself, that I might rest in the day of trouble: when he cometh up unto the people, he will invade them with his troops.

3:16  Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jakoby kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.

3:16  Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji, od toho zvuku se mi třesou rty. Jako by mi kostižer vlezl do kostí a nohy pode mnou poklesly. Budu však čekat na den soužení, jež stihne lid, který na nás útočí.

3:16  Zaslechl jsem to a mé nitro se chvělo, ⌈když jsem to uslyšel,⌉ mé rty se třásly, hniloba vešla do mých kostí. Třesu se, ⌈tam kde stojím,⌉ ⌈protože musím čekat do dne soužení, kdy přitáhne národ, jenž na nás vtrhne.⌉

3:16  Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.

3:16  When I heard, my belly trembled; my lips quivered at the voice: rottenness entered into my bones, and I trembled in myself, that I might rest in the day of trouble: when he cometh up to the people, he will invade them with his troops.

3:16  I heard, and my body trembled. My lips quivered at the voice. Rottenness enters into my bones, and I tremble in my place, because I must wait quietly for the day of trouble, for the coming up of the people who invade us.

3:16  When I heard, my belly trembled; my lips quivered at the voice: rottenness entered into my bones, and I trembled in myself, that I might rest in the day of trouble: when he comes up to the people, he will invade them with his troops.

3:16  Audivi, et conturbatus est venter meus ; a voce contremuerunt labia mea. Ingrediatur putredo in ossibus meis, et subter me scateat : ut requiescam in die tribulationis, ut ascendam ad populum accinctum nostrum.

3:17  For the fig tree shall not blossom: and there shall be no spring in the vines. The labour of the olive tree shall fail: and the fields shall yield no food: the flock shall be cut off from the fold, and there shall be no herd in the stalls.

3:17  Although the fig tree shall not blossom, neither shall fruit be in the vines; the labour of the olive shall fail, and the fields shall yield no meat; the flock shall be cut off from the fold, and there shall be no herd in the stalls:

3:17  I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,

3:17  I kdyby nerozkvetl fíkovník a hrozny na vinicích nebyly, i kdyby zklamala plodnost olivy a pole nedala co jíst, i kdyby zmizely ovce z ohrady a dobytek zmizel ze stájí,

3:17  I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot,

3:17  Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:

3:17  Although the fig-tree shall not blossom, neither [shall] fruit [be] in the vines; the labor of the olive shall fail, and the fields shall yield no food; the flock shall be cut off from the fold, and [there shall be] no herd in the stalls:

3:17  For though the fig tree doesn't flourish, nor fruit be in the vines; the labor of the olive fails, the fields yield no food; the flocks are cut off from the fold, and there is no herd in the stalls:

3:17  Although the fig tree shall not blossom, neither shall fruit be in the vines; the labor of the olive shall fail, and the fields shall yield no meat; the flock shall be cut off from the fold, and there shall be no herd in the stalls:

3:17  Ficus enim non florebit, et non erit germen in vineis ; mentietur opus olivæ, et arva non afferent cibum : abscindetur de ovili pecus, et non erit armentum in præsepibus.

3:18  But I will rejoice in the Lord: and I will joy in God my Jesus.

3:18  Yet I will rejoice in the Lord, I will joy in the God of my salvation.

3:18  já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.

3:18  já se však v Hospodinu budu veselit, budu šťastný v Bohu, svém Zachránci.

3:18  já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který ⌈mě zachraňuje.⌉

3:18  Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.

3:18  Yet I will rejoice in the LORD, I will joy in the God of my salvation.

3:18  yet I will rejoice in the Lord. I will be joyful in the God of my salvation!

3:18  Yet I will rejoice in the LORD, I will joy in the God of my salvation.

3:18  Ego autem in Domino gaudebo ; et exsultabo in Deo Jesu meo.

3:19  The Lord God is my strength: and he will make my feet like the feet of harts: and he the conqueror will lead me upon my high places singing psalms.

3:19  The Lord God is my strength, and he will make my feet like hinds’ feet, and he will make me to walk upon mine high places. To the chief singer on my stringed instruments.

3:19  Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů.

3:19  Mou silou je můj Pán, Hospodin, on dává mým nohám hbitost laní, vodí mě na mé výšiny. Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

3:19  ⌈Panovník Hospodin⌉ je ⌈má síla,⌉ činí mé nohy podobné laním, dává mi kráčet po návrších. Pro vedoucího chval na strunné nástroje.

3:19  Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.

3:19  The LORD God [is] my strength, and he will make my feet like hinds' [feet], and he will make me to walk upon my high places. To the chief singer on my stringed instruments.

3:19  The Lord, the Lord, is my strength. He makes my feet like deer's feet, and enables me to go in high places. For the music director, on my stringed instruments.

3:19  The LORD God is my strength, and he will make my feet like hinds' feet, and he will make me to walk on my high places. To the chief singer on my stringed instruments.

3:19  Deus Dominus fortitudo mea, et ponet pedes meos quasi cervorum : et super excelsa mea deducet me victor in psalmis canentem.