CzeB21 - John - 12

12:1  Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých.

12:2  Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.

12:3  Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

12:4  Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl:

12:5  „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“

12:6  To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.

12:7  Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu.

12:8  Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“

12:9  Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.

12:10  Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara.

12:11  Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.

12:12  Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

12:13  Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali: „Hosana!“ „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ „Ať žije král Izraele!“

12:14  Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:

12:15  „Neboj se, Dcero sionská! Hle, tvůj král přichází sedící na oslátku.“

12:16  Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo.

12:17  Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.

12:18  Když slyšeli, jaké zázračné znamení vykonal, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.

12:19  Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“

12:20  Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.

12:21  Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“

12:22  Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.

12:23  Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven.

12:24  Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.

12:25  Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.

12:26  Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí.

12:27  Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli.

12:28  Otče, oslav své jméno!“ Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

12:29  Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“

12:30  Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám.

12:31  Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.

12:32  A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“

12:33  (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

12:34  Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“

12:35  Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.

12:36  Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

12:37  Ačkoli před nimi vykonal tolik znamení, přece v něj neuvěřili.

12:38  Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě? Komu se Hospodinova paže zjevila?“

12:39  Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:

12:40  „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“

12:41  To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm.

12:42  Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy.

12:43  Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.

12:44  Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal.

12:45  Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal.

12:46  Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

12:47  Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.

12:48  Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil.

12:49  Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.

12:50  A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“