DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Psalms - 104

104:1  Give glory to the Lord, and call upon his name: declare his deeds among the Gentiles.

104:1  Bless the Lord, O my soul. O Lord my God, thou art very great; thou art clothed with honour and majesty.

104:1  Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.

104:1  Dobrořeč duše má Hospodinu! I. Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj – oděn jsi slávou a nádherou!

104:1  Dobrořeč, má duše, Hospodinu! ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.

104:1  Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

104:1  Bless the LORD, O my soul. O LORD my God, thou art very great; thou art clothed with honor and majesty.

104:1  Bless the Lord, my soul. The Lord, my God, you are very great. You are clothed with honor and majesty.

104:1  Bless the LORD, O my soul. O LORD my God, you are very great; you are clothed with honor and majesty.

104:1  Alleluja. Confitemini Domino, et invocate nomen ejus ; annuntiate inter gentes opera ejus.

104:2  Sing to him, yea sing praises to him: relate all his wondrous works.

104:2  Who coverest thyself with light as with a garment: who stretchest out the heavens like a curtain:

104:2  Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.

104:2  Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!

104:2  Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.

104:2  Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

104:2  Who coverest [thyself] with light as [with] a garment: who stretchest out the heavens like a curtain:

104:2  He covers himself with light as with a garment. He stretches out the heavens like a curtain.

104:2  Who cover yourself with light as with a garment: who stretch out the heavens like a curtain:

104:2  Cantate ei, et psallite ei ; narrate omnia mirabilia ejus.

104:3  Glory ye in his holy name: let the heart of them rejoice that seek the Lord.

104:3  Who layeth the beams of his chambers in the waters: who maketh the clouds his chariot: who walketh upon the wings of the wind:

104:3  Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.

104:3  Svoje paláce jsi nad vodou postavil, jak vozy užíváš husté oblaky, vznášíš se na křídlech větrných.

104:3  Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru.

104:3  Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

104:3  Who layeth the beams of his chambers in the waters: who maketh the clouds his chariot: who walketh upon the wings of the wind:

104:3  He lays the beams of his chambers in the waters. He makes the clouds his chariot. He walks on the wings of the wind.

104:3  Who lays the beams of his chambers in the waters: who makes the clouds his chariot: who walks on the wings of the wind:

104:3  Laudamini in nomine sancto ejus ; lætetur cor quærentium Dominum.

104:4  Seek ye the Lord, and be strengthened: seek his face evermore.

104:4  Who maketh his angels spirits; his ministers a flaming fire:

104:4  Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.

104:4  Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny!

104:4  Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně.

104:4  Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

104:4  Who maketh his angels spirits; his ministers a flaming fire:

104:4  He makes his angels winds; his servants flames of fire.

104:4  Who makes his angels spirits; his ministers a flaming fire:

104:4  Quærite Dominum, et confirmamini ; quærite faciem ejus semper.

104:5  Remember his marvellous works which he hath done; his wonders, and the judgments of his mouth.

104:5  Who laid the foundations of the earth, that it should not be removed for ever.

104:5  Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.

104:5  Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic.

104:5  Založil zemi na základech -- nepohne se na věky věků.

104:5  Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

104:5  [Who] laid the foundations of the earth, [that] it should not be removed for ever.

104:5  He laid the foundations of the earth, that it should not be moved forever.

104:5  Who laid the foundations of the earth, that it should not be removed for ever.

104:5  Mementote mirabilium ejus quæ fecit ; prodigia ejus, et judicia oris ejus :

104:6  O ye seed of Abraham his servant; ye sons of Jacob his chosen.

104:6  Thou coveredst it with the deep as with a garment: the waters stood above the mountains.

104:6  Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;

104:6  Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami.

104:6  Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody.

104:6  Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

104:6  Thou coveredst it with the deep as [with] a garment: the waters stood above the mountains.

104:6  You covered it with the deep as with a cloak. The waters stood above the mountains.

104:6  You covered it with the deep as with a garment: the waters stood above the mountains.

104:6  semen Abraham servi ejus ; filii Jacob electi ejus.

104:7  He is the Lord our God: his judgments are in all the earth.

104:7  At thy rebuke they fled; at the voice of thy thunder they hasted away.

104:7  pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.

104:7  Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly.

104:7  Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.

104:7  K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

104:7  At thy rebuke they fled; at the voice of thy thunder they hasted away.

104:7  At your rebuke they fled. At the voice of your thunder they hurried away.

104:7  At your rebuke they fled; at the voice of your thunder they hurried away.

104:7  Ipse Dominus Deus noster ; in universa terra judicia ejus.

104:8  He hath remembered his covenant for ever: the word which he commanded to a thousand generations.

104:8  They go up by the mountains; they go down by the valleys unto the place which thou hast founded for them.

104:8  Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

104:8  Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené.

104:8  Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

104:8  (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

104:8  They go up by the mountains; they go down by the valleys to the place which thou hast founded for them.

104:8  The mountains rose, the valleys sank down, to the place which you had assigned to them.

104:8  They go up by the mountains; they go down by the valleys to the place which you have founded for them.

104:8  Memor fuit in sæculum testamenti sui ; verbi quod mandavit in mille generationes :

104:9  Which he made to Abraham; and his oath to Isaac:

104:9  Thou hast set a bound that they may not pass over; that they turn not again to cover the earth.

104:9  Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.

104:9  Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!

104:9  Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi.

104:9  Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

104:9  Thou hast set a bound that they may not pass over; that they turn not again to cover the earth.

104:9  You have set a boundary that they may not pass over; that they do not turn again to cover the earth.

104:9  You have set a bound that they may not pass over; that they turn not again to cover the earth.

104:9  quod disposuit ad Abraham, et juramenti sui ad Isaac :

104:10  And he appointed the same to Jacob for a law, and to Israel for an everlasting testament:

104:10  He sendeth the springs into the valleys, which run among the hills.

104:10  Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.

104:10  Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami,

104:10  Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami,

104:10  Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

104:10  He sendeth the springs into the valleys, [which] run among the hills.

104:10  He sends forth springs into the valleys. They run among the mountains.

104:10  He sends the springs into the valleys, which run among the hills.

104:10  et statuit illud Jacob in præceptum, et Israël in testamentum æternum,

104:11  Saying: To thee will I give the land of Chanaan, the lot of your inheritance.

104:11  They give drink to every beast of the field: the wild asses quench their thirst.

104:11  Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.

104:11  všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali,

104:11  napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň.

104:11  A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

104:11  They give drink to every beast of the field: the wild asses quench their thirst.

104:11  They give drink to every animal of the field. The wild donkeys quench their thirst.

104:11  They give drink to every beast of the field: the wild asses quench their thirst.

104:11  dicens : Tibi dabo terram Chanaan, funiculum hæreditatis vestræ :

104:12  When they were but a small number: yea very few, and sojourners therein:

104:12  By them shall the fowls of the heaven have their habitation, which sing among the branches.

104:12  Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.

104:12  na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.

104:12  Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím.

104:12  Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

104:12  By them shall the fowls of the heaven have their habitation, [which] sing among the branches.

104:12  The birds of the sky nest by them. They sing among the branches.

104:12  By them shall the fowls of the heaven have their habitation, which sing among the branches.

104:12  cum essent numero brevi, paucissimi, et incolæ ejus.

104:13  And they passed from nation to nation, and from one kingdom to another people.

104:13  He watereth the hills from his chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works.

104:13  Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

104:13  Ze svých paláců hory napájíš, země se sytí ovocem skutků tvých!

104:13  Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

104:13  Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

104:13  He watereth the hills from his chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works.

104:13  He waters the mountains from his chambers. The earth is filled with the fruit of your works.

104:13  He waters the hills from his chambers: the earth is satisfied with the fruit of your works.

104:13  Et pertransierunt de gente in gentem, et de regno ad populum alterum.

104:14  He suffered no man to hurt them: and he reproved kings for their sakes.

104:14  He causeth the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man: that he may bring forth food out of the earth;

104:14  Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.

104:14  Trávě pro dobytek dáváš růst a také rostlinám k lidskému užitku, aby jim ze země pokrm vyrostl:

104:14  Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, ⌈které pěstuje člověk,⌉ aby ze země vydobyl potravu.

104:14  Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

104:14  He causeth the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man: that he may bring forth food out of the earth;

104:14  He causes the grass to grow for the livestock, and plants for man to cultivate, that he may bring forth food out of the earth:

104:14  He causes the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man: that he may bring forth food out of the earth;

104:14  Non reliquit hominem nocere eis : et corripuit pro eis reges.

104:15  Touch ye not my anointed: and do no evil to my prophets.

104:15  And wine that maketh glad the heart of man, and oil to make his face to shine, and bread which strengtheneth man’s heart.

104:15  Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.

104:15  Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží, olej, po němž se obličej rozzáří, a chléb, který člověku dodá sil.

104:15  I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář leskne olejem, i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.

104:15  A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

104:15  And wine [that] maketh glad the heart of man, [and] oil to make [his] face to shine, and bread [which] strengtheneth man's heart.

104:15  wine that makes glad the heart of man, oil to make his face to shine, and bread that strengthens man's heart.

104:15  And wine that makes glad the heart of man, and oil to make his face to shine, and bread which strengthens man's heart.

104:15  Nolite tangere christos meos, et in prophetis meis nolite malignari.

104:16  And he called a famine upon the land: and he broke in pieces all the support of bread.

104:16  The trees of the Lord are full of sap; the cedars of Lebanon, which he hath planted;

104:16  Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.

104:16  Hospodin sytí i své stromoví – libanonské cedry, které sám vysadil.

104:16  Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.

104:16  Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

104:16  The trees of the LORD are full [of sap]; the cedars of Lebanon, which he hath planted;

104:16  The Lord's trees are well watered, the cedars of Lebanon, which he has planted;

104:16  The trees of the LORD are full of sap; the cedars of Lebanon, which he has planted;

104:16  Et vocavit famem super terram, et omne firmamentum panis contrivit.

104:17  He sent a man before them: Joseph, who was sold for a slave.

104:17  Where the birds make their nests: as for the stork, the fir trees are her house.

104:17  A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.

104:17  Vrabci si na nich hnízda postaví, čáp si nachází domov na jedli.

104:17  Hnízdí na nich ptactvo; ⌈čáp má domov na cypřiších.⌉

104:17  Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

104:17  Where the birds make their nests: [as for] the stork, the fir-trees [are] her house.

104:17  where the birds make their nests. The stork makes its home in the fir trees.

104:17  Where the birds make their nests: as for the stork, the fir trees are her house.

104:17  Misit ante eos virum : in servum venumdatus est, Joseph.

104:18  They humbled his feet in fetters: the iron pierced his soul,

104:18  The high hills are a refuge for the wild goats; and the rocks for the conies.

104:18  Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.

104:18  Vysoké hory patří kamzíkům, skály jsou útočištěm králíků.

104:18  Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany.

104:18  Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

104:18  The high hills [are] a refuge for the wild goats; [and] the rocks for the conies.

104:18  The high mountains are for the wild goats. The rocks are a refuge for the rock badgers.

104:18  The high hills are a refuge for the wild goats; and the rocks for the conies.

104:18  Humiliaverunt in compedibus pedes ejus ; ferrum pertransiit animam ejus :

104:19  Until his word came. The word of the Lord inflamed him.

104:19  He appointed the moon for seasons: the sun knoweth his going down.

104:19  Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.

104:19  Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval, i samo slunce ví, kdy má zapadat.

104:19  Učinil jsi měsíc ⌈k určování času,⌉ slunce ví, ⌈kdy zapadnout.⌉

104:19  Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

104:19  He appointeth the moon for seasons: the sun knoweth his going down.

104:19  He appointed the moon for seasons. The sun knows when to set.

104:19  He appointed the moon for seasons: the sun knows his going down.

104:19  donec veniret verbum ejus. Eloquium Domini inflammavit eum.

104:20  The king sent, and he released him: the ruler of the people, and he set him at liberty.

104:20  Thou makest darkness, and it is night: wherein all the beasts of the forest do creep forth.

104:20  Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;

104:20  Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží.

104:20  Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.

104:20  Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

104:20  Thou makest darkness, and it is night: in which all the beasts of the forest do creep [forth].

104:20  You make darkness, and it is night, in which all the animals of the forest prowl.

104:20  You make darkness, and it is night: wherein all the beasts of the forest do creep forth.

104:20  Misit rex, et solvit eum ; princeps populorum, et dimisit eum.

104:21  He made him master of his house, and ruler of all his possession.

104:21  The young lions roar after their prey, and seek their meat from God.

104:21  lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.

104:21  Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali.

104:21  Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.

104:21  Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

104:21  The young lions roar after their prey, and seek their food from God.

104:21  The young lions roar after their prey, and seek their food from God.

104:21  The young lions roar after their prey, and seek their meat from God.

104:21  Constituit eum dominum domus suæ, et principem omnis possessionis suæ :

104:22  That he might instruct his princes as himself, and teach his ancients wisdom.

104:22  The sun ariseth, they gather themselves together, and lay them down in their dens.

104:22  Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.

104:22  S východem slunce se vrací zpět, aby ulehli ve svých doupatech.

104:22  Vzchází slunce -- stahují se a uléhají do svých doupat.

104:22  Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

104:22  The sun ariseth, they collect, and lay themselves down in their dens.

104:22  The sun rises, and they steal away, and lie down in their dens.

104:22  The sun rises, they gather themselves together, and lay them down in their dens.

104:22  ut erudiret principes ejus sicut semetipsum, et senes ejus prudentiam doceret.

104:23  And Israel went into Egypt: and Jacob was a sojourner in the land of Cham.

104:23  Man goeth forth unto his work and to his labour until the evening.

104:23  Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.

104:23  Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří.

104:23  Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.

104:23  Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

104:23  Man goeth forth to his work and to his labor until the evening.

104:23  Man goes forth to his work, to his labor until the evening.

104:23  Man goes forth to his work and to his labor until the evening.

104:23  Et intravit Israël in Ægyptum, et Jacob accola fuit in terra Cham.

104:24  And he increased his people exceedingly: and strengthened them over their enemies.

104:24  O Lord, how manifold are thy works! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.

104:24  Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.

104:24  II. Kolik je, Hospodine, skutků tvých! Všechno jsi moudře učinil – země je plná tvých stvoření!

104:24  Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.

104:24  Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

104:24  O LORD, how manifold are thy works! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.

104:24  The Lord, how many are your works! In wisdom have you made them all. The earth is full of your riches.

104:24  O LORD, how manifold are your works! in wisdom have you made them all: the earth is full of your riches.

104:24  Et auxit populum suum vehementer, et firmavit eum super inimicos ejus.

104:25  He turned their heart to hate his people: and to deal deceitfully with his servants.

104:25  So is this great and wide sea, wherein are things creeping innumerable, both small and great beasts.

104:25  Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,

104:25  Hle, je tu moře širé a veliké, havěť bezpočtu se hemží v něm – maličcí i velcí tvorové!

104:25  Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.

104:25  V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

104:25  [So is] this great and wide sea, in which [are] creeping animals innumerable, both small and great beasts.

104:25  There is the sea, great and wide, in which are innumerable living things, both small and large animals.

104:25  So is this great and wide sea, wherein are things creeping innumerable, both small and great beasts.

104:25  Convertit cor eorum, ut odirent populum ejus, et dolum facerent in servos ejus.

104:26  He sent Moses his servant: Aaron the man whom he had chosen.

104:26  There go the ships: there is that leviathan, whom thou hast made to play therein.

104:26  plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.

104:26  Plují v něm lodě a také leviatan, jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!

104:26  Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.

104:26  Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

104:26  There go the ships: [there is] that leviathan, [which] thou hast made to play therein.

104:26  There the ships go, and leviathan, whom you formed to play there.

104:26  There go the ships: there is that leviathan, whom you have made to play therein.

104:26  Misit Moysen servum suum ; Aaron quem elegit ipsum.

104:27  He gave them power to shew them signs, and his wonders in the land of Cham.

104:27  These wait all upon thee; that thou mayest give them their meat in due season.

104:27  A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;

104:27  Ti všichni k tobě vzhlížejí, abys je krmil v čase potřeby.

104:27  Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.

104:27  Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

104:27  These wait all upon thee; that thou mayest give [them] their food in due season.

104:27  These all wait for you, that you may give them their food in due season.

104:27  These wait all on you; that you may give them their meat in due season.

104:27  Posuit in eis verba signorum suorum, et prodigiorum in terra Cham.

104:28  He sent darkness, and made it obscure: and grieved not his words.

104:28  That thou givest them they gather: thou openest thine hand, they are filled with good.

104:28  rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.

104:28  Dáváš jim a oni sbírají, když otevřeš ruku, sytí se hojností.

104:28  Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.

104:28  Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

104:28  [That which] thou givest them, they gather: thou openest thy hand, they are filled with good.

104:28  You give to them; they gather. You open your hand; they are satisfied with good.

104:28  That you give them they gather: you open your hand, they are filled with good.

104:28  Misit tenebras, et obscuravit ; et non exacerbavit sermones suos.

104:29  He turned their waters into blood, and destroyed their fish.

104:29  Thou hidest thy face, they are troubled: thou takest away their breath, they die, and return to their dust.

104:29  Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.

104:29  Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš, hynou, když dech jim odnímáš – navracejí se znovu v prach.

104:29  Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.

104:29  Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

104:29  Thou hidest thy face, they are troubled: thou takest away their breath, they die, and return to their dust.

104:29  You hide your face: they are troubled; you take away their breath: they die, and return to the dust.

104:29  You hide your face, they are troubled: you take away their breath, they die, and return to their dust.

104:29  Convertit aquas eorum in sanguinem, et occidit pisces eorum.

104:30  Their land brought forth frogs, in the inner chambers of their kings.

104:30  Thou sendest forth thy spirit, they are created: and thou renewest the face of the earth.

104:30  Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.

104:30  Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni, abys tvář země znovu obnovil!

104:30  Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.

104:30  Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

104:30  Thou sendest forth thy spirit, they are created: and thou renewest the face of the earth.

104:30  You send forth your Spirit: they are created. You renew the face of the ground.

104:30  You send forth your spirit, they are created: and you renew the face of the earth.

104:30  Edidit terra eorum ranas in penetralibus regum ipsorum.

104:31  He spoke, and there came divers sorts of flies and sciniphs in all their coasts.

104:31  The glory of the Lord shall endure for ever: the Lord shall rejoice in his works.

104:31  Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.

104:31  Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje!

104:31  Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!

104:31  Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

104:31  The glory of the LORD shall endure for ever: the LORD shall rejoice in his works.

104:31  Let the glory of the Lord endure forever. Let the Lord rejoice in his works.

104:31  The glory of the LORD shall endure for ever: the LORD shall rejoice in his works.

104:31  Dixit, et venit cœnomyia et ciniphes in omnibus finibus eorum.

104:32  He gave them hail for rain, a burning fire in the land.

104:32  He looketh on the earth, and it trembleth: he toucheth the hills, and they smoke.

104:32  Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.

104:32  Pod jeho pohledem země třese se, hory dýmají pod jeho dotykem!

104:32  Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.

104:32  On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

104:32  He looketh on the earth, and it trembleth: he toucheth the hills, and they smoke.

104:32  He looks at the earth, and it trembles. He touches the mountains, and they smoke.

104:32  He looks on the earth, and it trembles: he touches the hills, and they smoke.

104:32  Posuit pluvias eorum grandinem : ignem comburentem in terra ipsorum.

104:33  And he destroyed their vineyards and their fig trees: and he broke in pieces the trees of their coasts.

104:33  I will sing unto the Lord as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being.

104:33  Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.

104:33  Zpívat budu Hospodinu celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!

104:33  Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.

104:33  Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

104:33  I will sing to the LORD as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being.

104:33  I will sing to the Lord as long as I live. I will sing praise to my God while I have any being.

104:33  I will sing to the LORD as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being.

104:33  Et percussit vineas eorum, et ficulneas eorum, et contrivit lignum finium eorum.

104:34  He spoke, and the locust came, and the bruchus, of which there was no number.

104:34  My meditation of him shall be sweet: I will be glad in the Lord.

104:34  Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.

104:34  Kéž se mu líbí moje myšlenky – Hospodin je přece mojí radostí!

104:34  Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu!

104:34  Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

104:34  My meditation of him shall be sweet: I will be glad in the LORD.

104:34  Let your meditation be sweet to him. I will rejoice in the Lord.

104:34  My meditation of him shall be sweet: I will be glad in the LORD.

104:34  Dixit, et venit locusta, et bruchus cujus non erat numerus :

104:35  And they devoured all the grass in their land, and consumed all the fruit of their ground.

104:35  Let the sinners be consumed out of the earth, and let the wicked be no more. Bless thou the Lord, O my soul. Praise ye the Lord.

104:35  Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

104:35  Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli, kéž by tu darebáci více nebyli! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Haleluja!

104:35  Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!

104:35  Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

104:35  Let sinners be consumed out of the earth, and let the wicked be no more. Bless thou the LORD, O my soul. Praise ye the LORD.

104:35  Let sinners be consumed out of the earth. Let the wicked be no more. Bless the Lord, my soul. Praise the Lord!

104:35  Let the sinners be consumed out of the earth, and let the wicked be no more. Bless you the LORD, O my soul. Praise you the LORD.

104:35  et comedit omne fœnum in terra eorum, et comedit omnem fructum terræ eorum.

104:36  And he slew all the firstborn in their land: the firstfruits of all their labour.

104:36  Et percussit omne primogenitum in terra eorum, primitias omnis laboris eorum.

104:37  And he brought them out with silver and gold: and there was not among their tribes one that was feeble.

104:37  Et eduxit eos cum argento et auro, et non erat in tribubus eorum infirmus.

104:38  Egypt was glad when they departed: for the fear of them lay upon them.

104:38  Lætata est Ægyptus in profectione eorum, quia incubuit timor eorum super eos.

104:39  He spread a cloud for their protection, and fire to give them light in the night.

104:39  Expandit nubem in protectionem eorum, et ignem ut luceret eis per noctem.

104:40  They asked, and the quail came: and he filled them with the bread of heaven.

104:40  Petierunt, et venit coturnix, et pane cæli saturavit eos.

104:41  He opened the rock, and waters flowed: rivers ran down in the dry land.

104:41  Dirupit petram, et fluxerunt aquæ : abierunt in sicco flumina.

104:42  Because he remembered his holy word, which he had spoken to his servant Abraham.

104:42  Quoniam memor fuit verbi sancti sui, quod habuit ad Abraham puerum suum.

104:43  And he brought forth his people with joy, and his chosen with gladness.

104:43  Et eduxit populum suum in exsultatione, et electos suos in lætitia.

104:44  And he gave them the lands of the Gentiles: and they possessed the labours of the people:

104:44  Et dedit illis regiones gentium, et labores populorum possederunt :

104:45  That they might observe his justifications, and seek after his law.

104:45  ut custodiant justificationes ejus, et legem ejus requirant.