CzeB21 - Job - 30

30:1  Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já – ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!

30:2  Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč.

30:3  Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty.

30:4  Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit.

30:5  Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději.

30:6  Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních.

30:7  Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy –

30:8  hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni!

30:9  Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.

30:10  Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.

30:11  Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany.

30:12  Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili.

30:13  Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání.

30:14  Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami.

30:15  Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.

30:16  Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.

30:17  Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit.

30:18  Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit.

30:19  Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný.

30:20  Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.

30:21  Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.

30:22  Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.

30:23  Vedeš mě na smrt, to jistě vím – do domu určeného všem živým.

30:24  Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.

30:25  Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?

30:26  Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.

30:27  Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení.

30:28  Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám.

30:29  Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy.

30:30  Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.

30:31  Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.