CzeB21 - Job - 39

39:1  Víš snad, kdy rodí kamzíci? Bdíš nad laněmi, když sléhají?

39:2  Počítáš měsíce jejich březosti? Znáš čas, kdy mají porodit?

39:3  Tehdy se skloní a mladé vrhají, přichází konec jejich bolestí.

39:4  Jejich mladí pak venku nabírají sil, až jednou odběhnou a už se nevrátí.

39:5  Kdo divokého osla pustil na svobodu? Kdo jen to zvíře zbavil postrojů?

39:6  Dal jsem mu za domov pustou planinu, jeho příbytkem je solná poušť.

39:7  Může se posmívat hlučícímu městu, nemusí poslouchat pokřik biřiců.

39:8  Co najde v kopcích, to má za pastvu, hledá si kdejakou zelenou bylinu.

39:9  Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji?

39:10  Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích?

39:11  Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly?

39:12  Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil?

39:13  Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa.

39:14  Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála.

39:15  Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat.

39:16  Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará.

39:17  Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.

39:18  Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát!

39:19  Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit?

39:20  Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání!

39:21  Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti.

39:22  Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit.

39:23  Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají.

39:24  Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží.

39:25  Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘ pach bitvy zdálky ucítí, hřímání velitelů a všechen křik.

39:26  Řídí se sokol tvým rozumem, když k letu na jih křídla rozestře?

39:27  Vznese se orel na tvůj povel, aby si stavěl hnízdo ve výšce?

39:28  Na skále bydlí, na ní nocuje, skalní útes mu hradem je.

39:29  Odtud se rozhlíží za pokrmem, očima hledí do dálek.

39:30  Jeho mláďata chtějí hltat krev; kde jsou mrtvoly, tam je hned!“