CzeCSP - Matthew - 22

22:1  A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:

22:2  „Království Nebes ⌈je podobné⌉ králi, který vystrojil svatbu svému synu.

22:3  A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.

22:4  Poslal znovu jiné otroky ⌈se slovy⌉: Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.

22:5  Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.

22:6  Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.

22:7  ⌈Král se rozhněval⌉, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.

22:8  Potom řekl svým otrokům: Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.

22:9  Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.

22:10  I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A ⌈svatební síň⌉ se naplnila stolovníky.

22:11  Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.

22:12  I řekl mu: Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha? A on oněměl.

22:13  Tehdy řekl král služebníkům: Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.

22:14  Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“

22:15  Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.

22:16  A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉.

22:17  Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“

22:18  Ježíš poznal jejich ⌈zlý úmysl⌉ a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci?

22:19  Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.

22:20  Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“

22:21  Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“

22:22  Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.

22:23  V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:

22:24  „Učiteli, Mojžíš řekl: Zemře–li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi ⌈vzbudí potomka⌉.

22:25  U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.

22:26  Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.

22:27  Poslední ze všech zemřela ta žena.

22:28  Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“

22:29  Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.

22:30  Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi.

22:31  Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:

22:32  Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.“

22:33  Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.

22:34  Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu

22:35  a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet a zeptal se:

22:36  „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“

22:37  On mu řekl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.

22:38  To je největší a první přikázání.

22:39  Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého.

22:40  Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“

22:41  Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:

22:42  „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“

22:43  Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví:

22:44  Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím ⌈za podnož tvých nohou⌉?

22:45  Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“

22:46  A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.