CzeB21 - Matthew - 22

22:1  Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:

22:2  „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.

22:3  Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.

22:4  Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘

22:5  Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.

22:6  Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.

22:7  Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.

22:8  Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.

22:9  Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘

22:10  Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.

22:11  Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.

22:12  Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ On ale mlčel.

22:13  Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘

22:14  Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

22:15  Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.

22:16  Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.

22:17  Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

22:18  Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?

22:19  Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár.

22:20  „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.

22:21  „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.

22:22  V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

22:23  Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:

22:24  „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

22:25  U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.

22:26  Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.

22:27  Nakonec pak zemřela i ta žena.

22:28  Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“

22:29  Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.

22:30  Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.

22:31  Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:

22:32  ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On není Bohem mrtvých, ale živých!“

22:33  A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

22:34  Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu.

22:35  Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:

22:36  „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“

22:37  Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

22:38  To je první a největší přikázání.

22:39  Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

22:40  V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

22:41  A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:

22:42  „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli.

22:43  Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:

22:44  ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

22:45  Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

22:46  A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.